Veřejné stravování představuje zásadní sektor, který denně ovlivňuje stravovací návyky milionů obyvatel – od dětí ve školách po seniory v domovech důchodců. Využívání lokálních potravin v těchto zařízeních přináší řadu výhod – od podpory regionálních zemědělců a producentů až po zajištění čerstvosti a sezónnosti surovin. Přesto se zavádění lokálních surovin do praxe potýká s celou řadou výzev.

Veřejné stravování ušlo za poslední desetiletí dlouhou cestu. Dnes stojíme před otázkou, jak tento systém posunout dál směrem k větší udržitelnosti a podpoře místních producentů

Limity, které je třeba brát v úvahu

Zřizovatelé školních jídelen, nemocnic či domovů pro seniory se při snaze o zařazení lokálních surovin často setkávají s právními a administrativními překážkami. Mezi nejčastější patří:

Veřejné zakázky a nákupní procesy: Legislativní rámec v oblasti zadávání veřejných zakázek neumožňuje přímo preferovat místní původ potravin. Přesto však existují cesty, jak skrze jasně formulované kvalitativní požadavky (např. čerstvost, frekvence dodávek, způsob hospodaření) dosáhnout zapojení lokálních dodavatelů.
Logistika a objem dodávek: Menší zemědělci často nedisponují kapacitou pro pravidelné zásobování větších provozů. Chybějí mezistupně jako distribuční centra nebo logistická infrastruktura, která by usnadnila koordinaci mezi producenty a jídelnami.
Cena a rozpočtové limity: Veřejné rozpočty na stravování jsou mnohdy napjaté a cenová konkurenceschopnost lokálních potravin bývá oproti konvenčním velkoobchodním řetězcům nižší – je to i z důvodu logistických nákladů pro jednotlivé lokální subjekty.

Snaha překonávat překážky

Navzdory těmto limitům existuje v Česku rostoucí počet příkladů dobré praxe, kde se lokální potraviny staly běžnou součástí veřejného stravování. Klíčové faktory úspěchu zahrnují:

Motivovaní zřizovatelé a vedoucí jídelen: Tam, kde existuje silná vůle a otevřenost k inovacím, se daří hledat kreativní řešení. Zkušenosti ukazují, že úzká spolupráce mezi kuchyní, zřizovatelem a dodavatelem je zásadní.
Metodická podpora a vzdělávání: Stále více krajů i neziskových organizací poskytuje praktické poradenství, školení pro kuchaře i vzorové dokumenty pro zadávání zakázek.
Podpora ze strany státu: V posledních letech došlo ke zjednodušení některých pravidel a rozvoji nástrojů, jako jsou CPV kódy pro jednodušší popis zboží nebo dotační tituly na podporu krátkých dodavatelských řetězců.

Cesta k systémové změně

Zavádění lokálních potravin do veřejného stravování nesmí zůstat závislé pouze na individuálním nadšení. Pro systémovou změnu je nutné:

posílit metodické vedení zřizovatelů,
zjednodušit a sjednotit výklad pravidel veřejného zadávání,
podporovat vznik logistických řešení (např. potravinové huby), společných jídelníčků, aby náklady na logistiku byly sníženy, popř. společný svoz více lokálních dodavatelů.
dlouhodobě stabilizovat financování veřejného stravování tak, aby kvalita nebyla v rozporu s cenou.

Závěr

Využívání lokálních potravin ve veřejném stravování není utopií – je to realistická možnost, která si žádá mezioborovou spolupráci, důslednou metodickou podporu a odvahu měnit zažité stereotypy. Úspěch závisí na každém článku řetězce – od politiků přes zřizovatele až po kuchaře či nutriční specialisty. A především na tom, zda jako společnost považujeme kvalitu, udržitelnost a podporu regionálního hospodářství za hodnoty hodné veřejné investice.

Podklady z TPS

Vedoucí školních jídelen – jak začít

Sezónní kalendář 2025

Recepty pro kuchuchařky