Plné provedení tohoto zákona má zásadní význam pro obnovu biologické rozmanitosti EU a zastavení dalšího úbytku biologické rozmanitosti, dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a přizpůsobení se změně klimatu a pro posílení potravinového zabezpečení pro občany EU. Zákon tak podpoří dosažení dalších evropských ambicí, jako je zabezpečení dodávek vody.
Je rovněž klíčovým nástrojem, který EU a jejím členským státům pomáhá plnit mezinárodní závazky v oblasti biologické rozmanitosti podle celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost z Kchun-mingu a Montrealu.
Tento zákon zahajuje proces trvalé a trvalé obnovy přírody na pevnině i na moři v EU a zároveň podporuje udržitelnější hospodářský rozvoj a zemědělskou výrobu a spolupracuje s rozvojem energie z obnovitelných zdrojů.
Jako celkový cíl, jehož má být dosaženo na úrovni EU, zavedou členské státy do roku 2030 opatření na obnovu alespoň 20 % pevninských oblastí EU a 20 % jejích mořských oblastí. Do roku 2050 by tato opatření měla být zavedena pro všechny ekosystémy, které potřebují obnovu.
Zákon obsahuje požadavky na zavedení opatření na obnovu s cílem dosáhnout dobrého stavu klíčových typů stanovišť a stanovišť druhů na pevnině i na moři. Vyžaduje rovněž zachování sídelní zeleně a korunového zápoje sídelní zeleně a jeho zvýšení po roce 2030.
Pomůže dosáhnout do roku 2030 cíle obnovy nejméně 25 000 km volně tekoucích řek. Kromě toho přispěje ke zvrácení úbytku populací opylovačů a ke zlepšení jejich rozmanitosti, posílí biologickou rozmanitost zemědělských ekosystémů a biologickou rozmanitost lesních ekosystémů a přispěje k závazku vysadit na úrovni EU do roku 2030 nejméně tři miliardy dalších stromů.
Národní plány obnovy
Na různé ekosystémy se vztahují různé cíle obnovy a členské státy rozhodnou o konkrétních opatřeních, která zavedou na svém území. Za tímto účelem každý členský stát vypracuje národní plán obnovy, který stanoví potřeby obnovy a opatření ke splnění povinností a dosažení cílů právních předpisů přizpůsobených vnitrostátním podmínkám a zohlední rozmanitost různých regionů.
Národní plány obnovy by měly obsahovat harmonogram provádění, potřebné finanční zdroje a zamýšlené prostředky financování, jakož i očekávané přínosy, zejména pro přizpůsobení se změně klimatu a její zmírňování. Členské státy musí určit synergie s dalšími politikami, jako je zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, znehodnocování půdy, předcházení katastrofám, zemědělství, rybolov, lesnictví a rozvoj energie z obnovitelných zdrojů.
Členské státy musí Komisi předložit návrh plánu do dvou let ode dne vstupu v platnost, v němž stanoví milníky pro roky 2030, 2040 a 2050. Tyto plány musí být vypracovány otevřeně a transparentně, aby se do tohoto procesu mohla zapojit veřejnost a všechny příslušné zúčastněné strany. Komise bude vnitrostátní orgány při vytváření těchto plánů podporovat.
Komise návrhy plánů posoudí a může vznést připomínky, které musí členské státy zohlednit ve svých konečných plánech. Do šesti měsíců od obdržení připomínek musí každý členský stát dokončit svůj plán, zveřejnit jej a předložit Komisi. Evropská agentura pro životní prostředí bude vypracovávat pravidelné technické zprávy o pokroku při plnění cílů. Členské státy musí své plány přezkoumat nejpozději do roku 2032 a 2042.
Členské státy mohou mobilizovat nezbytné finanční prostředky z veřejných a soukromých zdrojů, včetně finančních prostředků EU. Mohou čerpat z různých možností financování EU, včetně fondů společné zemědělské politiky, regionálních fondů, programu LIFE, programu Horizont Evropa (výzkumný fond EU) a Evropského námořního, rybářského a akvakulturního fondu.