Budoucnost přímých plateb pro farmáře v EU

Zpracováno na základě prezentace profesora Alan Matthews, únor 2025, Brusel

Kolik bude peněz na zemědělství?

Evropská unie chystá nový rozpočet pro zemědělství (16.7.2025 by měl být představen). Peníze budou, ale ne mnoho navíc, ba naopak. Zvýšení rozpočtu zatím není reálné a zemědělství bude muset soutěžit s dalšími oblastmi o finance. Proto je důležité peníze dobře plánovat a efektivně využívat.

Co je nového v přímých platbách?

EU dává členským zemím větší svobodu, jak s podporou naložit:

Země si mohou rozdělit peníze podle svých priorit (uvažuje se o jednom fondu pro členský stát, což přinese nejistotu zemědělskému rozpočtu).
Mohou dát skoro všechny peníze na podporu veřejných věcí, jako je ochrana přírody a krajiny.
Mohou zavést zastropování (capping) — to znamená omezit výplatu přímých plateb farmám, které dostávají víc než 60 000 eur ročně.
Země si mohou určit vlastní pravidla pro ochranu půdy a životního prostředí.

Problémy, které řeší přímé platby

Jak peníze spravedlivě rozdělit mezi farmáře?
Má podpora pomáhat hlavně příjmům farmářů, nebo také životnímu prostředí?
Jak zajistit, aby podpora skutečně pomohla těm, kdo ji potřebují nejvíce?
Jak snížit byrokracii?
Jak zabránit nespravedlivé konkurenci?
Jak podpořit mladé farmáře a moderní postupy?
Jak zvýšit důvěru veřejnosti?

Osobní názory profesora Matthewa

Zastropování (capping) je podle něj dobrý nápad. Omezuje podporu pro velké farmy.
Velké farmy hospodaří na velkých plochách, a proto by měly dostávat podporu hlavně na ekologické změny.
Nepodporuje zvyšování přímých plateb malým farmám — podle studií to nezabrání jejich zániku a stojí to hodně peněz.
Strukturální změny v zemědělství jsou nutné, ale je potřeba vyhnout se špatným stránkám průmyslového zemědělství.
Velikost farmy není dobrý ukazatel potřeby podpory.
Nesouhlasí s vázáním podpory na počet pracovníků.
Přímé platby nejsou vhodné jako sociální podpora, tu by měly řešit spíš národní programy.

Ekologie a zemědělství

I když jsou některé země proti přísnějším pravidlům, je potřeba řešit ekologické a klimatické výzvy.
Více peněz na ekologické programy pomůže zemím, které chtějí hospodařit udržitelně.
Je otázka, jestli pokračovat v některých dotacích (například ekoschémata).
Pokud podpora půjde jen menším farmám, pravidla na ochranu krajiny (tzv. GAEC) oslabí a bude potřeba další opatření.

Doporučení

Zavést přísnější zastropování přímých plateb pod současných 60 000 eur.
Nepřerozdělovat peníze menším farmám, ale podporovat ekologický přechod všech farem.
Část peněz ponechat na udržení DZES.
Pokud bude víc peněz, založit fond pro spravedlivý přechod zemědělství (tzv. Just Transition Fund).
Podporovat i národní a soukromé finance pro ekologickou transformaci.
Úspěch záleží hlavně na tom, jak si země naplánují své programy, ne tolik na změnách na úrovni EU.

Budoucnost přímých plateb: Co čeká zemědělce po roce 2027

Zpracováno na základě prezentace Tassose Haniotise

Tassos Haniotis, bývalý ředitel DG AGRI při Evropské komisi a jeden z klíčových stratégů SZP, shrnul důvody, proč současný systém přímých plateb do budoucna není udržitelný – a co ho má nahradit. Shrnutí jeho přednášky jsme Vám připravili níže včetně stále nezodpovězených otázek…

Evropská unie se připravuje na zásadní změnu společné zemědělské politiky (SZP). Po roce 2027 dojde pravděpodobně k omezování univerzálních přímých plateb, jak je dnes známe. Pro zemědělce to znamená výzvy.

O co tady vlastně jde!

Propojení ekonomických a environmentálních výstupů

Oddělovat příjmy farmářů od jejich environmentálních povinností přináší měřitelné náklady. Řešení ekonomických a environmentálních cílů současně využívá stávající, ale zatím nedostatečně využívané příležitosti.

Udržitelná produktivita

Polarizace debaty o politice mezi bojem proti změně klimatu a zajištěním potravinové bezpečnosti zkresluje faktické globální potřeby a vede k neefektivním rozhodnutím.

Zjednodušení pro lepší fungování politiky

Zjednodušení Společné zemědělské politiky (SZP) je předpokladem pro zlepšení její výkonnosti, ale jen pokud nezpůsobí snížení ambicí politiky. Cílem je zvýšit efektivitu využitím synergických efektů mezi opatřeními, která mají podobné dopady.

TRHY SE MĚNÍ

Jak vypadá produkce (podle OECD a FAO):

V příštím desetiletí se očekává silný růst poptávky po palivech a krmivech, nižší růst v potravinách a stagnace ve výrobě vláken (například bavlny).
Na trzích s potravinami je mnoho hráčů, ale v oblasti krmiv a sóji jich je méně. Obchod se tak více zaměřuje na krytí nedostatků.
Produkci masa a krmiv ovlivňuje hlavně růst příjmů, zatímco růst populace je hlavním faktorem pro pšenici a rýži.

Jak vypadá spotřeba (podle OECD a FAO):

Asie a Afrika představují nyní až 50 % celosvětové spotřeby masa a až 75 % spotřeby obilovin.
Poptávka v Číně v budoucnu zpomalí, ale Indie, jihovýchodní Asie a Afrika ji naopak výrazně zvýší.
Země OECD postupně ztrácejí svůj podíl na spotřebě kvůli pomalému růstu populace a změnám ve stravovacích návycích.

Jak vypadá obchod:

Globální napětí narušuje obchod, zejména kvůli ruské invazi na Ukrajinu, což je velmi znát především na trhu s obilovinami.
Rizika spojená s potravinovou bezpečností a význam obchodu jsou často podceňována, což vede k chybným prioritám v zemědělské politice.
Diskuze o změně klimatu a potravinové bezpečnosti je často polarizovaná – jedná se o protiklady, i když by se měly vnímat jako doplňky.

Čelit neznámým vodám ve Společné zemědělské politice (SZP)

Inflace potravin

Inflace potravin se stala globálním problémem, který je ale v EU výrazněji cítit než jinde.
Mezi cenami, které dostávají zemědělci, a cenami, které platí spotřebitelé, je velký rozdíl. Je potřeba jasně zjistit, proč tomu tak je.
Nesprávné přenosy cenových signálů od výrobců ke spotřebitelům působí jako velká překážka pro přechod k ekologičtějším způsobům zemědělství.

Nejistota cen energií v EU

Pro zelenou transformaci EU není problémem ropa, ale dostupnost a cena zemního plynu.
Vyšší ceny hnojiv, které souvisejí s drahým plynem, jsou zároveň motivací k efektivnějšímu hospodaření i zátěží pro konkurenceschopnost.
Nejistota ohledně cen dusíkatých hnojiv komplikuje rozhodování o nejlepších zemědělských postupech a přesném zemědělství.

Dopady geopolitických napětí

Válka na Ukrajině ovlivňuje dlouhodobé vyhlídky obilnin a může změnit, odkud budou země dovážet pšenici.
Bezpečnostní rizika v subsaharské Africe jsou spojena s potravinovou bezpečností kvůli demografickému růstu a pomalému růstu produktivity.
Závislost EU na energii a surovinách činí geopolitická napětí zvlášť vážnými pro evropskou zemědělskou politiku.

Haniotis (2025) zdůrazňuje, že transparentnost a podmíněnost podpory jsou klíčové pro efektivní a udržitelnou reformu přímých plateb, která musí zároveň reflektovat výzvy bioekonomiky a zelené transformace.

Vnímání zemědělství ?

Potravinový systém EU rozhodně není rozbitý, přesto je často takto vnímán a s tímto přístupem se k němu přistupuje.
Konkurenceschopnost agropotravinářského sektoru EU je vysoká, ale ve významných analýzách, jako je Draghiho zpráva, je sektor často opomíjen.
Růst produktivity založený na vysokých standardech bezpečnosti potravin řadí EU mezi světové lídry.
Potenciál inovací je velmi silný, zejména v oblasti satelitního pozorování Země, kde je EU světovým lídrem.
Výkonnost SZP v mnoha ohledech není dostatečně zohledňována.
EU je jediný významný zemědělský region, který snižuje emise skleníkových plynů při současném růstu objemu i hodnoty produkce.
SZP významně přispívá ke snižování obchodních deformací, jak dokládají data OECD o podpoře výrobcům (PSE).
Oddělené platby (decoupled income safety net) jsou z dlouhodobého hlediska efektivnější než politiky navázané na ceny.
SZP je „mezi mlýnskými kameny“: představuje významnou část malého rozpočtu EU, což vyvolává „závist“ u jiných politik EU…
…a zaměřuje se především na slabiny zemědělství, které má dvojí roli – jako zdroj emisí i jako pohlcovač uhlíku…
…přičemž často ignoruje fakta o asymetrickém dopadu nejlepších dostupných postupů a zkušeností.

Proč se přímé platby budou měnit?

Nejsou efektivní – zemědělci čelí rostoucí byrokracii, ale zároveň poklesu reálných příjmů.
Nejsou spravedlivé – stejnou podporu dostávají ti, kdo přispívají k veřejným statkům (např. ochraně krajiny), i ti, kteří jen pobírají dotace.
Neřeší klimatickou a ekologickou krizi – veřejnost očekává více než jen podporu produkce. Chce ochranu půdy, vody a biodiverzity.
Jak se debata o politice Společné zemědělské politiky (SZP) přizpůsobuje dramaticky změněnému světovému prostředí?
Narativ stále odráží spolupracující myšlenky Pařížské dohody ve světě, kde jsou společná pravidla napadána.

Co naopak EU potřebuje?

Zvýšit odolnost zemědělství vůči suchu, cenovým šokům nebo geopolitickým krizím.
Podporovat inovace a regenerativní hospodaření.
Směřovat platby tam, kde mají skutečný přínos pro společnost i přírodu.

Co ukazují čísla?

80 % přímých plateb dostává 20 % příjemců – jde často o velké podniky.
Veřejnost dotace podporuje, ale pod podmínkou, že budou „něco za něco“ – tedy výměnou za přínosy pro krajinu, klima či potravinovou bezpečnost.
Změna SZP je nezbytná i z důvodu omezených rozpočtů a rostoucích krizových výdajů EU.

🔧 Co se pravděpodobně změní?

Přímé platby nebudou úplně zrušeny, ale budou cílené:
- pro zranitelné skupiny zemědělců (např. malí, začínající, ekologičtí),
- za konkrétní výstupy – např. udržování krajiny, biodiverzity, sekvestrace uhlíku.
Více prostředků půjde do krizového řízení a pojištění – například fondy pro sucho, povodně nebo tržní výkyvy.
Podpora se bude více vázat na výsledky a dopady, nikoli na plochu.
Důraz na „eco-schemes“ a platby za ekosystémové služby.
Co očekávat ze „strany vidličky“ v rámci Farm to Fork?
Zemědělský sektor potřebuje vědět, kterými směry se politika (a spotřebitelé) skutečně vydají.

Jaké jsou dlouhodobé vyhlídky vývoje cen?
Ceny na farmách mohou znovu navázat na dlouhodobý pokles v obchodních podmínkách; ale co ceny potravin?

Jaký dopad bude mít energetická transformace na zemědělství EU?
Evropský průmysl hnojiv je silně závislý na vyhlídkách trhu s přírodním plynem a dusíkem.

Jaký dopad bude mít globální přeskupení sil na globální zemědělství?
Potravinová bezpečnost je spojena se širšími bezpečnostními aspekty (včetně Afriky).

Co z toho plyne pro zemědělce?

Vyplatí se být aktivní a připravený – budoucí podpora bude směřovat k těm, kdo už dnes pracují udržitelně, precizně a inovativně.
Kooperace a sdílení dat (např. o půdě, výnosech, krajině) může být klíčem k financování.
Diversifikace příjmů (např. agroturistika, obnovitelné zdroje, přírodní kredity) bude důležitější než kdy dřív.
Znalost systémů jako jsou nature credits, uhlíkové kredity nebo agroenvironmentální platby bude nezbytností.

Co by mohly budoucí platby umožnit – jedna z možností
- Zaměřit se více na adaptační opatření než na mitigaci, protože právě ta umožňují využít existující a reálně fungující řešení.
- Priorita půdy zároveň pomáhá vodě, ovzduší i biodiverzitě – naopak to ale neplatí.
- Každý zemědělec má základní znalosti o své půdě – podpora by se měla zakládat na snaze zlepšit zdravotní stav půdy.
- Zahrnout veškerou zemědělskou půdu do systému plateb, jejichž podmínkou bude zlepšení zdraví půdy.
- Využít dostupná data (např. půdní mapy, průzkumy LUCAS) k vymezení regionů podle agronomických kritérií (ta už existují!).
- Přerozdělit všechny platby na plochu podle výše nájmů za půdu a mzdové hladiny přepočítané podle parity kupní síly (data existují na úrovni členských států i regionů).
- Poskytnout hladký přechod na nový systém podpory, který bude zohledňovat ekonomickou a sociální realitu evropského zemědělství.
- Akceptovat, že výsledky správného hospodaření s půdou se projevují pomalu a s různou intenzitou.
- Měřit průměrný zdravotní stav půdy za daný region (např. tříleté období) na začátku a na konci přechodného období, a tím motivovat i sběr dat na úrovni farmy.
- Po skončení přechodného období dále přerozdělit platby na základě prokazatelných výsledků zlepšení půdy.
- Stanovit benchmarky přerozdělení podle odchylek od průměrného výkonu, s přihlédnutím k regionálním bonusům a slevám.

Co by se mohlo pokazit

Zájmy zakořeněné v současném systému – aktéři obou pilířů SZP jsou zvyklí na svou „blahobytnou izolaci“.
Byrokratická setrvačnost – odpor vůči monitorování zdravotního stavu půdy, i když data už existují ve veřejném i soukromém sektoru.
Neodolatelné kouzlo nekonečných cílů a ukazatelů – které nakonec slouží k tomu, aby bylo ex post odhaleno, že výsledky selhaly.

Závěrem: Klíčová slova budoucnosti SZP

Cílenost – platby podle přínosu, nikoli velikosti.
Výsledky – důraz na dopad, nikoli na deklarace.
Inovace – využití technologií, dat a spolupráce.
Odolnost – nejen proti suchu, ale i proti krizi důvěry.