Níže naleznete některé informace z Varšavského jednání ELO. Které chtěli vysvětlit nejen historii, ale i debatu o budoucnosti SZP.
Společná zemědělská politika (SZP) nadále představuje významnou část rozpočtu EU. Tato skutečnost často vyvolává debaty a určitou „závist dotací“ mezi ostatními politikami EU. Navíc se SZP potýká s kritikou kvůli nepřiměřenému důrazu na její slabé stránky, zejména pokud jde o roli zemědělství jako emitenta i pohlcovače uhlíku, a nedostatečným ohledem na asymetrické dopady stávajících osvědčených postupů a zkušeností.
Historie vývoje SZP
Vývoj SZP lze rozdělit do tří hlavních fází:
- Defenzivní / introvertní fáze – potřeba reformy byla zřejmá, když se ukázala omezení původního konceptu SZP.
- Ofenzivní / extravertní fáze – zaměření na reformu spočívající v přesunu důrazu z otázky „co vyrábět“ na „jak vyrábět“.
- Nejistá fáze – únava z reformy koliduje s tlakem na další změny, často s cílem usnadnit jiné politiky.
Tento vývoj probíhal na pozadí globálních změn v potravinových systémech. V současnosti dochází k zásadní transformaci těchto systémů, avšak tato změna probíhá nerovnoměrně mezi členskými státy a různými zemědělskými podniky. Zelená dohoda a iniciativa Farm to Fork (od zemědělce na vidličku) přinesly nové ekologické požadavky, ale zároveň zpomalily reformu SZP a stanovily přemrštěné cíle, které nejsou podloženy solidními důkazy.
Dilemata přímých plateb
Podle odborníka Tassose Haniotise se budoucnost přímých plateb potýká se třemi zásadními dilematy:
- Veřejné peníze pouze na veřejné statky
Tento slogan podle Haniotise postrádá hloubku, neboť ignoruje selhání trhů soukromých statků. Agroenvironmentální opatření jsou často nastavena tak, že kompenzují maximální mezní náklady místo skutečných nákladů, což vede k nadměrné kompenzaci a nízké efektivitě. - Soudržnost ekonomických a environmentálních výstupů
Zemědělská činnost vytváří environmentální a ekonomické výstupy, které nelze oddělit. Optimalizace jednoho bez druhého není možná. Politika proto musí zahrnovat veškerou zemědělskou půdu, místo vytváření „ostrovů šetrných k přírodě“. - Postupná úprava/zrušení přímých plateb
Hlavní prioritou by mělo být přerozdělení plateb na základě alternativních nákladů na půdu a práci. Cílená a postupná konvergence by mohla přispět k generační obměně zemědělců prostřednictvím zvýhodněných převodů zemědělských podniků.
Výzvy v implementaci SZP
Haniotis identifikoval několik problémů spojených s prováděním SZP:
- Dekaplované platby
Jejich přerozdělení postrádá objektivní faktory a stává se „účetním cvičením“. Podmíněnost je spíše normativní než založená na skutečných potřebách. - Vázané platby
Tyto platby brání strukturálnímu přizpůsobení odvětví. Administrativní zátěž je navíc značná, což komplikuje implementaci. - Agroenvironmentální platby
Tyto platby vyžadují přístup zaměřený na zemědělské podniky, avšak často se agregují napříč podniky s různými charakteristikami. Kritéria pro jejich přidělení bývají svévolná a neodrážejí skutečné potřeby podniků.
Návrhy na zlepšení SZP
Podle Haniotise je nezbytné zaměřit SZP na několik klíčových oblastí:
- Konvergence přímých plateb
Platby by měly být přerozděleny na základě nákladů na půdu a práci, přičemž by měly zohledňovat rozdíly mezi členskými státy. - Podpora generační obnovy
Cílem by měla být podpora mladých zemědělců prostřednictvím zvýhodněných převodů podniků. - Měření dopadu SZP
Ukazatele by měly lépe odrážet výkonnost, například zlepšení zdraví půdy. - Zohlednění ekonomické reality
Reformy musí respektovat ekonomické a sociální podmínky, aby nedošlo k destabilizaci zemědělského sektoru.
Haniotis zdůraznil, že adaptační opatření by měla mít přednost před mitigací, jelikož změny v zemědělství jsou pomalé a různorodé. Klíčové je zavedení regionálního přístupu a využití stávajících dat (např. půdních map) k efektivnímu plánování.
Závěr
Budoucnost SZP vyžaduje pečlivou a promyšlenou reformu, která by respektovala ekonomickou realitu zemědělství v EU. Klíčem k úspěchu bude lepší cílení podpor, zvýšený důraz na zdraví půdy a větší flexibilita pravidel, která však musí zůstat transparentní. SZP se musí přizpůsobit novým výzvám a vytvořit podmínky pro udržitelný rozvoj zemědělství v EU.