4. června proběhlo jednání Evropského parlamentu – výboru pro zemědělství na téma
„Označování původů zemědělských a potravinových výrobků“
Zástupce ČMSZP byl přítomen a doplnil naše obavy, které vyplývají z různé kultury jednotlivých států. V ČR se setkáte s pokusy o prezentaci českých výrobků za pomoci různých značek jako je Regionální potravina, Česká potravina nebo KLASA, tato označení mají odlišný požadavek na to, co daný produkt musí splňovat. Musíme si však uvědomit, co Evropany začíná čím dál tím více zajímat a to je samotný produkt
.V krátkosti Vám představíme příklady s ostatních států
“ Spotřebiteli musí být dána možnost výběru, nicméně má mít dostatek informací o produktech, které kupuje včetně původu, zpracování atd.“
ITÁLIE
Italská farmářská unie (Coldirerri) uvádí, že přibližně 95% italských spotřebitelů požaduje povinné označní místa původu potravin a 80% spotřebitelů vyžaduje v maximální míře italské potraviny nebo suroviny. Označení výrobků „Made in Italy“ nebo „made in EU“ začíná mít i ekonomickou hodnotu pro farmáře, což vede dále i k tomu, že je třeba se zaměřit také na pravidla pro udělení tohoto označení. Specifikum u Italů je také označování původu u mléka a mouky pro využití při výrobě těstovin.
FINSKO
Finští zástupci upozornili na to, že u masa dochází k označování místa původu, chovu a porážky (EU nebo třetí země) a to u hovězího, skopového, telecího i drůbeže. U mléka se sleduje i místo dojení a to jak pro produkt, tak i pro vstupní surovinu. Existuje i specifické označení „Good from Finland“, která pokrývá všecny výše uvedené požadavky a je prokazatelná pro spotřebitele, že celý produkt je z finského potravinového řetězce. Podobné označení chce Finsko i u ryb, nicméně nedostalo povolení od EK. Spotřebitele, dle finských zkušeností, tyto informace použadují.
FRANCIE
Ve Francii na základě dlouhodobého šetření bylo prokázáno, že označování původu pomáhá zvyšovat poptávku po lokálních potravinách a narůstá ekonomická hodnota těchto potravin. Významný vliv opatření mělo na snížení dovozu mléka z Belgie.
Švýcarsko a Peru
Co mají tyto dvě země společného – nejsou členskými státy EU a jejich kultura jim „zabraňuje“ kupovat zboží od neznámých výrobců. Co to v praxi znamená? Je zde velmi významě rozšířen prodej ze dvora a místní obchody prodávají lokální zboží bez nutnosti opatření daného zboží jakoukoliv značkou kvality. Samozřejmě existují zde i obchodní řetězce, tak jak je známe u nás, ale jejich využití bývá obyvateli mizivě využíváno.
Evropská spotřebitelská organizace potvdila značný zájem spotřebitelů o označování původu potravin (na evropské úrovni tuto informaci považuje za relevantní 70% spotřebitelů, u masa a mléka je toto číslo blízko 90%).
Současný systém konzumenti považují za matoucí především u masa – země původu neznamená země zpracování a chovu. Doplňujeme, že problém nastává i u masných produktů (uzeniny, polotovary a konzervy ). Spotřebitel také často nezná původ masa konzumovaného v restauračních zařízeních.
„Poskytuje „země půvdodu“ nebo „místní označení“ potravin poskytuje dostatečné záruky spotřebitelům a všem v rámci potraavinového řetězce, především farmářů?“
Označování původu s sebou nese i dodatečné náklady, které musí farmáři/zpracovatelé nebo spotřebitelé absorbovat. Zároveň existuje značné riziko nacionalizace produkce. organizace FoodDrink Europe je proti povinnému označování původu v jednotlivých zemích EU – to by mělo zůstat dobrovolné na úrovni členských států – EU by se měla snažit podporovat obecně propagaci kvalitních potravin „Made in EU“ na třetích trzích.
Sociální problematika
Je třeba si uvědomit, že některé improty jsou zajišťovány ze zemí kde nerespektují lidská práva a enviromentální potřeby (např. import rýže Kambodža). Proto italští producenti trvají na označování Italské rýže.
Dětská práce, bezpečnost práce, sociální výhody mzda/dovolená a obchodování s lidmi. Srovnejte náklady na minimální mzdu v ČR, Ghaně či Indii.
Je potřeba si uvědomit, ale i další stránku věci. Pokud budeme konzumovat produkty z třetích zemí, a to nejen maso, ale i ovce, zeleninu, kdo z konzumentu ví, jaké podmínky a regulace jednotlivý producenti/prodejci splňují?
Trvale udržitelný rozvoj/enviroment
Pralesy jsou ohroženy, protože se kácejí z důvodu získání dřeva nebo pro získání půdy pro obdělávání/pastvu pro dobytek.
Zdroj: https://www.mongabay.com/images/rainforests/world-rainforest-map.jpg
Regulace – pesticidy, insekticidy a fungicidy
Tři rizikové neonikotinoidy byly zakázány na území EU. Americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) hodnotí rizika, tzn. zákaz neexistuje ani v USA a není známo žádné omezení pro Brazílii, Čínu, či Indii. Pěstitelé zejména cukrovky mají opodstatněnou obavu, že nebudou moci konkurovat cukru dováženému ze zemí mimo EU.
Například řada importů Basmati rýže do EU obsahovala zakázané fungicidy, Známé jsou ale i kauzy s medem apod.
Zavádění jakéhokoliv opatření vedoucího k regulaci importu je často doprovázeno žalobami a výhrůžkami ze strany dovozců (brazilské kuřecí maso).