Publikace OECD – „Dopad zavedení uhlíkových daní na zemědělské emise skleníkových plynů ve vybraných zemích“
Emise ze zemědělství a regulace bezpečnosti potravin – nové publikace OECD
Cílem studie je posoudit mitigační potenciál případného zavedení uhlíkových daní na zemědělské emise skleníkových plynů ve vybraných zemích. Studie zohledňuje i „úniky uhlíku“, které by rostly, když uhlíkovou daň uplatňují jen některé země, jejichž emisní redukce by byly kompenzovány nárůstem emisí v zemích bez uhlíkové daně. Posouzeno bylo celkem dvacet scénářů uhlíkové daně, které se lišily ve třech dimenzích (výše daně, počet zemí aplikujících uhlíkovou daň, dostupnost technologií snižujících emise). Výsledky ukazují, že k čistému snížení světových zemědělských emisí pomocí uhlíkové daně dojde vždy, pokud budou mít zemědělští výrobci přístup k technologiím a postupům snižujícím emise a osvojí si je. Únik uhlíku by v tomto případě neměl být tak vysoký, aby překonal snížení emisí v zemích uplatňujících uhlíkovou daň. Dostupnost uvedených technologií a osvojení si emise snižujících pracovních postupů se navíc jeví při snižování emisí jako účinnější než zvyšování ceny uhlíku v jakékoli skupině zemí. Mitigační politiky by tedy měly být zvažovány ve spojení s investicemi do uvedených postupů a technologií. V úsilí o snižování emisí hraje zásadní roli též vyhodnocení dopadu zrušení pokřivujících zemědělských podpor, a to především s ohledem na jejich celkovou vysokou úroveň.
Publikace OECD – „Cesty ke zlepšení regulace bezpečnosti potravin v souvislosti novými nákazami“
Po vypuknutí pandemie CoV-19 se čínské orgány pro dozor nad potravinami pokoušejí o cílenější regulaci bezpečnosti potravin zaměřenou na rizikové živočišné druhy a na interakce s nimi (přestože se zcela nepodařilo zjistit souvislost CoV s konkrétním zvířetem nebo potravinou, ani zda trh s potravinami byl zdrojem či katalyzátorem šíření CoV). Také další státy řeší, jak řídit rizika v bezpečnosti potravin při budoucích pandemiích (prevence zoonóz, omezení obchodu, zapojení úřadů na lokální úrovni apod.), a jejich odpovědí je „One Health Approach“ – interdisciplinární přístup usilující o dosažení optimálních zdravotních výsledků při vědomí významu interakcí lidí, zvířat, rostlin a jejich společného životního prostředí. Regulace v takto komplexně pojatém prostoru vyžaduje nové přístupy. Tuto potřebu naznačuje i historicky výjimečný rozsah regulačních opatření a infrastrukturních a technologických omezení pro zajištění bezpečnosti potravin, ke kterému během pandemie došlo. V některých zemích byly přijaty mimořádné zákony pro usnadnění regulačních procesů, ale též pro zabránění nepřiměřeným či neoprávněným překážkám v byznysových aktivitách. Zpráva OECD doporučuje vyhodnotit předpisy urychleně přijaté během pandemie, posoudit výslednou regulatorní zátěž a především nalézt rovnováhu mezi snížením administrativní zátěže a zajištěním vysoké úrovně bezpečnosti potravin ze strany regulačních orgánů. Regulace bezpečnosti potravin je stále více od sankčně upravených vztahů s firmami (top-down supervision, enact & enforce) směrována k pozitivně orientovaným formám (engagement, empower & enable) např. v podobě posilování realizačních subjektů/agentur v přímém kontaktu s firmami nebo užívání infografiky a mediálních návodů (oproti textovým vodítkům k právním předpisům) jak má vypadat žádoucí cílový stav (s referencí na příslušné standardy/normy). Jako příklad je uváděn indický regulátor operující v rozsahu a podmínkách (1,3 mld. spotřebitelů), kde by k zajištění bezpečnosti potravin konvenčními inspekčními metodami nebylo možné přistoupit.
Mgr. Radek Stránský
Odbor zahraničně obchodní spolupráce, MZe