Už Vás asi nepřekvapí, že SZP2020+ a stále omílané zastropování neboli capping se nekompromisně blíží a významně zasáhne právě Českou republiku (dále jen „ČR“). Limit pro zastropování má být stanoven dle zdrojů z EU na 60 tis. €. Podotýkáme, že na farmu jako takovou bude pohlíženo z pohledu propojenosti přes jednotlivé fyzické a právnické osoby.

Ze závěrů z konference pořádané organizací Geopa-Copa ve Vídni vyplynuli zásadní věci, kterým nevěnujeme v mainstreamových mediích ČR zas tak moc pozornosti, právě jako zmíněnému zastropování. V rámci semináře vystoupili mimo jiné i zástupci EFFAT, Ministerstva zemědělství Rakouska, Světové banky, Evropského parlamentu a Evropské komise DG AGRI.

Zástupce ČMSZP byl na místě a byl ujištěn, že právě se zástupci České republiky proběhnou jednání u jednoho stolu s komisařem Hoganem, ve kterých se zaměří i na problematiku toho, co nás odlišuje. A to je velikost zemědělských podniků (pozn. průměr v ČR 133 ha; v EU 30 ha) a vliv zastropování na zaměstnanost.

Voda, sucho a mladí lidé.

Všichni jsi jsou vědomi, že jedním z významných problémů v zemědělství a důvod pro migraci obyvatel bude záležet právě na tom, jak se k těmto problémům jednotlivé národy postaví. Ani ČR není výjimkou, jde o to, že celkově národ stárne a v analýz ČSU vyplývá, že tomu tak i nadále bude. Prostřední věk obyvatel České republiky dosáhl 41,5 let. Co to reálně znamená? Problém. Nejen, že na trhu bude méně lidí v produktivním věku, ale i to, že pokud bude tímto způsobem populace nadále stárnou, je třeba se zaměřit na automatizaci a robotizaci jednotlivých činností. A právě zemědělství může být silně zasaženo, jelikož u mladých lidí toto zaměstnání není dostatečně atraktivní a lukrativní. Částečně je možné tento vývoj pozastavit za pomocí migrace. Vědci očekávají rozsáhlejší migraci v průběhu několika desítek let, zejména z důvodu nedostatku vody a tedy i potravy, tj. základních potřeb nutných pro lidské osídlení. Hospodaření s vodou by se mělo stát klíčovým parametrem. Doufejme, že se najdou i politici, kteří mají rádi své děti a budou myslet i na další generace. Tedy, že jejich rozhodnutí povedou k zacílení na udržení vody v jednom z nejvýznamnějších rezervoárů, čímž je právě půda. Aby půda mohla zadržet vodu je potřeba se o ni starat, a to zejména doplňováním organické hmoty, která je základem půdní úrodnosti. Živiny, které odebere je nutné navracet zpět do půdy. Je důležité, aby zemědělské podniky nebyly v červených číslech, ale nesmí být za každou cenu v černých číslech na úkor půdy resp. dalších generací. K tomu významně přispívá podpora živočišné produkce, jež by měla být provázána s rostlinou produkcí. Hnůj přispívá k dosažení výživné, humózní, kypré půdy, jež je schopna dobře zadržovat vláhu. Statková hnojiva umí to, co umělá hnojiva nikdy nesvedou.

Ekonomika – nůžky se rozvírají

Dalším bodem jednání byli i náklady na zaměstnance, které se napříč Evropou zvyšují a jednoznačně v průběhu dalších let porostou (vychází z analýz World Bank Group). Díky narůstajícím omezením však je těžké pro evropské zemědělce konkurovat světu (dětská práce, zaměstnanci bez sociálních příspěvků, neexistující ekologická omezení apod.). Rozdíl není jen mezi kontinenty, ale i mezi jednotlivými členskými státy. Hygienickým normám a pravidlům v českých zpracovnách se nevyrovná žádný stát, to samozřejmě přináší i negativum, tj. zvýšené náklady na výrobu. Společná pravidla existují, ale zároveň existují i výjimky.

To, co lze postavit v Dánsku či v Irsku Vám úřady v ČR prostě nepovolí.

Podpora mezi jednotlivými státy je stále rozdílná a nikdo nedokáže říci, zda se v rámci SZP 2020+ něco změní, ikdyž právě to si dali evropští představitelé za úkol.