Schizofrenie zemědělství: Zatímco ulice běsní kvůli hovězímu z Brazílie, v kancelářích se hraje o dotační systém

Autor
Publikováno

Datum: 20. ledna 2026

Evropské zemědělství se k dnešnímu dni ocitlo v bodě zlomu, který lze bez nadsázky označit za bitvu na dvou frontách. Zatímco mediální prostor plní záběry traktorů blokujících Štrasburk v obavě z levné konkurence z Jižní Ameriky, v tichosti bruselských kuloárů probíhá neméně drsný souboj o vnitřní strukturu dotací. Na jedné straně stojí strach z vnějšího nepřítele (Mercosur), na straně druhé boj o spravedlnost uvnitř unijního systému (zastropování dotací).

Necháme na čtenářích posoudit, zda tyto články nepovedou k Pyrrhovu vítězství pro české zemědělství.

Mercosur a pokrytectví dvojího metru

Je 20. leden 2026 a do Štrasburku se sjíždějí tisíce zemědělců. Důvod je prozaický a ekonomicky brutální: dohoda EU–Mercosur. Podle tiskové zprávy Agrární komory ČR (AK ČR) z 19. ledna protestují farmáři proti tomu, aby se evropský trh stal „odkladištěm“ pro jihoamerické hovězí, drůbež a cukr.

Evropská komise na jedné straně šikanuje vlastní producenty přísnými normami (Green Deal, welfare zvířat, zákaz pesticidů), ale jedním podpisem otevírá brány produkci z Brazílie či Argentiny, kde se běžně používají v EU zakázaná antibiotika a růstové hormony. Možná postačí přirovnání: po zemědělcích se chce, aby vyráběli kvalitní Rolls-Royce, ale prodávali ho za ceny dovozového Trabantu. Není právě to, co se aktuálně od zemědělců požaduje?

Kdo vlastně bere dotace?

Struktura českého zemědělství je specifická vysokou koncentrací, jelikož necelá pětina největších podniků obhospodařuje zhruba 80 % půdy, což je v rámci EU unikátní extrém.

Zatímco ve Štrasburku se bojuje proti vnější hrozbě, v Bruselu proběhlo jednání, které řeší vnitřní trh. Zástupci Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) jednali s eurokomisařem Christophem Hansenem o budoucnosti Společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2027.

Hledání pravdy v tomto sporu je extrémně složité. Komisař Hansen sice potvrdil podporu menším rodinným farmám a diversitě, čímž dal zapravdu ASZ ČR, ale zároveň vyslal varování, které by mělo mírnit jejich optimismus: důrazně varoval před „nesmyslnou podporou produkce, která nemá efekt“. Tímto výrokem komisař vrací míč na střed hřiště. Naznačuje, že:

  • Velké podniky nemohou automaticky počítat s miliardami jen kvůli své rozloze (podpora argumentace ASZ ČR).

  • Malí farmáři ale také nemohou očekávat dotace jako sociální dávku bez reálného přínosu pro trh a efektivitu (podpora argumentu AK ČR).

Za nás: pokud se však zemědělci nedokážou shodnout na společném zájmu, může se stát, že se vzájemně vyčerpají. Výsledkem pak nebude ani moderní venkov s rodinnými farmami, ani silné produkční zemědělství, ale trh zcela ovládaný levným a nekontrolovaným dovozem z druhého konce světa, který ovládnou potravináři a obchodní řetězce.

Použité zdroje: