Otázka, jak snížit emise ze zemědělství, zůstává stále aktuální, protože čas na dosažení uhlíkové neutrality EU do roku 2050 rychle ubíhá. V roce 2021 schválil dánský parlament závazný cíl snížit emise ze zemědělského sektoru o 55 až 65 %, což by mělo do roku 2030 představovat téměř polovinu celkových emisí skleníkových plynů v Dánsku.
Kodaň se rozhodla jednat a od roku 2022 začala implementovat konkrétní kroky. Po měsících vyjednávání představila severská země plán na stanovení ceny za skleníkové plyny vypouštěné kravami, ovcemi a prasaty. Navrhovaný zákon vznikl na základě dohody mezi vládou a „Zelenou tripartitou“ – složenou z farmářů, potravinářského průmyslu a ekologických skupin – a očekává se, že bude schválen dánským parlamentem koncem tohoto roku.
Iniciativa by se pak stala první „uhlíkovou“ daní na zemědělství na světě. Od roku 2030 by chovatelé hospodářských zvířat v Dánsku museli platit poplatek 300 dánských korun (asi 40 EUR) za tunu CO2, přičemž příjmy by se měly použít na podporu ekologizace průmyslu – spolu s dodatečnými finančními prostředky. Skutečné náklady zemědělců se však sníží o základní daňovou úlevu, která má omezit dopad opatření na výrobní náklady. Dlouhodobě by farmy, které jsou klimaticky nejefektivnější, mohly platit méně nebo vůbec žádné daně.
Zatímco Zelená tripartita byla ustavena, aby „šla v čele a byla příkladem pro ostatní země“, není jisté, zda se alespoň v blízké budoucnosti dočkáme zdanění zemědělských emisí v jiných členských státech EU.
Pro Christiana Hoegha, farmáře a člena Dánské rady pro zemědělství a potraviny (DAFC), navrhovaná daň není „jedna velikost pro všechny“, ale je inspirací pro ostatní. „Model je založen na výzvách, kterým čelíme v Dánsku,“ řekl Euractivu. Navzdory své malé rozloze je země exportním gigantem vepřového a mléčných výrobků a většinu své půdy věnuje intenzivnímu zemědělství.
Max Schulman, finský farmář a hlavní poradce finské organizace farmářů (MTK), řekl Euractivu, že dánská dohoda je dobrým příkladem toho, jak zapojit a podpořit zemědělský sektor do zeleného přechodu. „Různé členské státy však mají různé potřeby,“ řekl a dodal, že jiné země, které nečelí tak vysokému tlaku emisí z dobytka, mají jiné potřeby, jako je ochrana rašelinišť.
Po vlně protestů zemědělců, které otřásly EU na začátku tohoto roku – a když ústředním bodem shromáždění byla údajná administrativní a ekonomická zátěž zelených politik EU – se teprve uvidí, zda by zdanění výrobců potravin bylo vítáno.
Systém obchodování s emisemi (ETS) pro zemědělství je v Bruselu již nějakou dobu horkým tématem. V únoru zákonodárci EU dosáhli prozatímní dohody o rámci pro certifikaci uhlíku na úrovni EU s cílem vytvořit systémy odměňování zemědělců za postupy, které ukládají CO2 nebo snižují emise z půdy. Ty jsou ale dobrovolné. ETS je povinný a nutí znečišťovatele platit.
Poradní skupina pro klima zřízená Evropským zákonem o klimatu z roku 2021 naléhala na zavedení takového systému. Vlivné think-tanky, jako je Bruegel, uvedly, že ETS-3 pro zemědělství by měl doprovázet a následně konvergovat – do roku 2040 – se současným ETS-1 pokrývajícím energetiku a průmyslová odvětví a nově zřízeným ETS-2 pro silniční dopravu a budovy.
Generální ředitelství pro klima Evropské komise podpořilo studii, která měla prozkoumat způsoby, jak tyto myšlenky převést do reality, vytvořením systému Agri-ETS. Autoři zkoumali pět politických scénářů, ale také zdůraznili, že zavedení kteréhokoli z nich by mělo být doprovázeno rozsáhlými změnami v zemědělském sektoru a v ekonomice obecně.
Budeme muset počkat a uvidíme, zda je příklad z Kodaně Agri-ETS opakovatelný jinde v Evropě, nebo zda bude Dánsko unikátním příkladem.