František Winter: Boj o stabilitu a přežití

Jak se vůbec díváte na současnou zemědělskou politiku?

Podle mě je současná zemědělská politika určována Ministerstvem zemědělství, nicméně je z velké části ovlivněna směrnicemi z Bruselu, ale na druhé straně by měla být ovlivňována připomínkami nevládních zemědělských organizací – některé tyto připomínky jsou akceptovány, jiné bohužel ne. Podle mého názoru největším problémem přitom je nedostatečná podpora marginálních oblastí. V regionech, jako je ten náš, jsou farmáři vyloučeni z investičních dotací. Obhospodařujeme především trvalé travní porosty, na tuto aktivitu se však nevztahuje dotační podpora, a tak si na nezbytnou techniku musíme našetřit sami.

Jaký byste měl vzkaz pro naše a evropské politiky?

Největší výzvou je podle mého názoru zjednodušení administra­tivní zátěže, která zemědělce zatěžuje natolik, že jim bere čas a energii. Chápu, že musí existovat kontrolní mechanismy, ale v současné době se systém dostal do bodu, kdy farmáři tráví více času vyplňováním dokumentů než skutečnou prací na farmě.

Podle mě by bylo potřeba tuto zátěž zjednodušit a zpřehlednit. Pokud se tak nestane, zemědělství se stane natolik administrativně složité, že mnoho lidí ho raději opustí. Zároveň, jestliže se dlouhodobě ukazuje, že jsou některá rozhodnutí či postupy nesmyslné, měli by se politici za farmáře postavit, dát na jednáních (i v Bruselu) najevo, že s tímto nesouhlasí. Myslím si, že současné nastavení dotační politiky nahrává velkým podnikům, zatímco malé a střední farmy, které politici deklarativně podporují, se k financím dostávají jen obtížně. Jestli se bude pokračovat tímto směrem, zůstane tady jen pár desítek velkých zemědělských podniků.

Co by zemědělcům podle vás nejvíc pomohlo?

Myslím si, že by farmářům pomohla především větší svoboda a férovější systém dotací. Pokud se na každého příjemce dotací pohlíží jako na potenciálního podvodníka, vytváří se prostředí, které rozhodně nepřispívá k rozvoji a inovacím. Příliš komplikovaný, svázaný systém zemědělce nutí hledat způsoby, jak složitá pravidla přizpůsobit skutečným potřebám, a tím pádem i třeba obejít. Já se snažím dělat věci poctivě, ale někdy je to skoro nemožné.

Dalším problémem je neustálá změna pravidel. Když jsem v zemědělství začínal, měl jsem zpracovat pětiletý plán. Tehdy mi to přišlo nesmyslné, protože se nedalo odhadnout, co bude. Dnes bych byl rád, kdybych mohl naplánovat alespoň jeden rok dopředu – jenže i během roku se mění pravidla hry. A to je pro každého podnikatele velký problém.

Mohl byste představit strukturu vaší společnosti?

Statek Winter hospodaří v ekologickém režimu na 417 hektarech zemědělské půdy v oblasti Vysokých Žibřidovic. Veškerá půda je tvořena trvalými travními porosty, na nichž se zachovávají ekologicky stabilní prvky, jako jsou remízky, meze a aleje. Farma chová přibližně 280 kusů skotu, přičemž původní české strakaté plemeno bylo překříženo s masnými plemeny, jako jsou hereford, piemontese a blonde d’Aquitaine.

Máme vlastní jatka a bourárnu, kde zpracováváme všechna naše zvířata kromě těch, která prodáváme jako zástav. Protože hospodaříme ekologicky, naše produkty nesou značku BIO.

Statek Winter se také zapojil do projektu „Od vidlí po vidličku“, který propojuje místní zemědělce se školními jídelnami. Díky spolupráci s Místní akční skupinou Horní Pomoraví a MAS Šumperský venkov dodáváme bio hovězí maso do škol. Projekt má velký úspěch a podporuje i další místní dodavatele, například pekaře nebo ovocnáře.

U zrodu jedné místní akční skupiny jste sám stál?

Ano, byl jsem jedním ze zakladatelů Místní akční skupiny (MAS) Horní Pomoraví, která dnes zahrnuje 45 obcí Šumperska a Zábřežska. MAS podporuje komplexní rozvoj regionu, pomáhá veřejné správě, podnikatelům a neziskovým organizacím realizovat jejich rozvojové projekty, konkrétně vyjednáním společné strategie pro rozvoj regionu, ale i přímo podporou při přípravě žádostí o dotace a následně podporou při realizaci a vyúčtování projektů. Činnost MAS se zabývá poměrně širokou paletou témat, kam aktuálně patří i například regionální vzdělávání či komunitní energetika.

Rozhodně považuji založení MAS za správný krok. Myšlenka programu Leader, který podporuje místní rozvoj, rozhodně dává venkovským oblastem smysl.

Jste také předsedou Antibyrokratické komise. Co se povedlo nebo nepovedlo?

Antibyrokratická komise se snaží řešit podněty zemědělců a snižovat administrativní zátěž. Pokud se nám podaří vyřešit 60 až 70 procent podnětů, považujeme to za úspěch. Problém je, že i když se nám za rok podaří vyřešit 40 podnětů, během stejného roku se objeví dalších 50 nových. Je to tak trochu boj s větrnými mlýny.

Největší výzvou podle mě je snížení počtu kontrol a jejich efektivnější provádění. Pokud byrokracie v zemědělství překročí únosnou mez, lidé se na to prostě vykašlou. Mnoho farmářů už dnes nezůstává v oboru proto, že by se tím nemohli uživit, ale protože neunesou administrativní zátěž. Čas, který podnikatelé musí věnovat plnění administrativních povinností, se bohužel prodlužuje, a ubírá jim tak cenné zdroje, které by jinak mohli investovat do rozvoje a inovací. A právě tímto přístupem odrazujeme mladé lidi, které bychom naopak potřebovali dostat do zemědělství.

Zemědělci v marginálních oblastech, jako je například i Statek Winter, tak bojují nejen s obtížnými přírodními podmínkami, ale i s nejistotou pravidel a administrativní zátěží. Pokud se nepodaří tyto problémy řešit, může být budoucnost malých a středních farem v Česku ohrožena. Ale i přes všechny překážky věřím v udržitelné a ekologické zemědělství, které pomáhá nejen farmářům, ale i celé společnosti.