| 17.04.2023, Kamil Malát |
Oxfordská studie poprvé brala v potaz rozdíl v působení různých skleníkových plynů na globální oteplování mezi krátkodobými klimatickými znečišťujícími látkami, jako je metan, a dlouhodobými, jako je oxid uhličitý.
Nová metoda bere v úvahu stálost plynů v atmosféře
Vědci vypozorovali, že pokud skleníkový plyn zůstane v atmosféře krátkou dobu, je jeho vliv na globální oteplování nulový. Pokud emise zůstávají každý rok konstantní, je jejich vliv záporný (atmosféra se ochlazuje), jelikož dochází vlastně ke snížení. Snížením koncentrace se totiž snižuje i příspěvek ke skleníkovému efektu. Pokud se emise zvýší, dochází k zahřívání planety, protože tento typ plynu má mnohem větší skleníkový efekt než CO2. Nové metodické postupy výpočtu tedy zohledňují tento rozdíl a zejména dobu, po kterou plyn zůstává v atmosféře. To je zásadní rozdíl oproti původním analýzám, vezmeme-li v úvahu, že metan po 50 letech prakticky vymizel, zatímco oxid uhličitý zůstává v atmosféře déle než tisíc let.
Při výpočtu klimatických dopadů zemědělsko-potravinářského systému je třeba chápat, že metan a CO2 jsou produkovány ve všech přírodních jevech, včetně člověka, a že skleníkový efekt je také přirozený jev, bez kterého by teplota naší planety byla asi –15°C. Změna klimatu je důsledkem zvýšených emisí skleníkových plynů v důsledku antropických činností, takže do počítání nesmíme započítávat dýchání rostlin, zvířat a mikrobů a přirozené emise ze sopek a přírodních požárů.
Z tohoto důvodu hovoříme o tzv. biogenních emisích odlišných od emisí z fosilních paliv při jejichž spalování se uvolňují molekuly CO2, které se do fosilní podoby vrátí až za miliony let, s „otevřeným“ uhlíkovým cyklem. Místo toho je v případě zemědělské výroby cyklus „uzavřen“, nikoli ve fosilních časech, ale v biologickém čase.
Růst fotosyntetizující biomasy, jako jsou rostliny, řasy nebo bakterie, jí umožňuje absorbovat část emitovaného CO2 biogenního původu a část této fosilie zapojené do výrobního systému. To je důvod, proč, ačkoli jsou zemědělské a živočišné systémy zdrojem skleníkových plynů, agroekosystémy mohou absorbovat část emisí cyklickým tokem regulovaným nepřetržitou výměnou mezi rostlinami, zvířaty a okolním prostředím.
Emise sníženy o 49 milionů tun ekvivalentu CO2 za 10 let
Na základě oficiálních údajů zveřejněných Istituto Superiore per la Protezione e la Ricerca Ambientale (ISPRA) v letech 1990 až 2020 aplikovali italští vědci tyto nové metody na emise metanu ze všech italských řetězců chovu hospodářských zvířat. Poté porovnali výsledky s výsledky získanými pomocí starých metodických postupů. Došli k závěru, že novým, přesnějším způsobem výpočtu dochází k výraznému snížení emisí a dokonce i negativizaci ekologické stopy. Pokud se podíváme na kumulativní příspěvek italské živočišné výroby ke globálnímu oteplování za posledních deset let – emise metanu a oxidu dusného – s použitím nových metrik se tato hodnota snižuje resp. je záporná: z +206 milionů tun ekvivalentu CO2 vypočteného starou metodou (GWP*) na -49 milionů tun odhadovaných podle metodiky GWP*.
Kalkulační modely nejsou nikdy dokonalé
Někteří odborníci z jiných zemí však přehnaný optimismus krotí. S GWP* vycházejí pozitivně emise z chovu hospodářských zvířat s relativně velkým množstvím metanu, ale podle nizozemského odborníka na klima Theuna Vellinga, což je výzkumný pracovník ve Wageningen Livestock Research, zůstává GWP* „jen“ novou výpočtovou metodou. Podle něj má každá metoda své výhody a nevýhody a výsledek není nikdy dokonalý. Italský výpočet tedy podle Vellinga není ani tak důkazem toho, že chov hospodářských zvířat může pomoci v boji proti změně klimatu, ale spíše číslem, které naznačuje, že snížení emisí metanu má smysl, protože tam lze snadno dosáhnout „zisků“.
*******************************************************************************
|
|||||
