A už je tu sucho zase! Vždyť dříve to nebývalo a kdo za to vlastně může? Proč s tím něco nedělají (v lepším případě neděláme)? A jak to bude se suchem dál? Čtyři věty, které v různých obměnách rezonují v té části společnosti, které není příroda lhostejná. Čtyři věty, které tvoří základ čtyř hlavních bodů tohoto příspěvku a odborněji by se daly nazvat: monitoring sucha, příčiny suchých epizod, adaptace na nedostatek vláhy a výskyt sucha v budoucnu. Jak to tedy je?

Jaké máme sucho?

Pokud chceme rozumět suchu, musíme vědět, že má čtyři na sebe navazující stupně. První z nich je označované jako meteorologické sucho, což je stav, kdy méně prší, většinou svítí slunce a často jsou i vyšší teploty. Většina populace označuje tento stupeň za krásné počasí. Nemusí to ještě pro přírodu ani pro nás nic znamenat, např. na jaře, kdy je po zimě většinou dostatek vody v půdě, či v létě, kdy probíhá sklizeň zemědělských plodin nebo v přírodě trávíme svoji dovolenou je tento stav i vítaný.

Poměrně rychle se může sucho posunout do druhého stupně, nazývaném půdní sucho. Někdy také zemědělské, agronomické, lesnické apod. Množství vody v půdě začíná limitovat rostoucí vegetaci. Právě tento typ sucha je monitorován na www.intersucho.cz, kde najdete intenzitu sucha, hodnocenou jako odchylku množství vláhy od dlouhodobého průměru (1961-2010) na daném místě a dni až do jednoho metru pod povrchem v detailním rozlišení pro celou ČR. Tohoto stavu si začínají všímat média, neboť tento typ sucha začíná vyvolávat vrásky nejen u první postihnuté skupiny, zemědělců a lesníků, ale každého kdo bydlí na venkově, jezdí na chatu či se stará alespoň o kousek zahrádky.

Třetí stupeň sucha se nazývá hydrologické a to je typické tím, že pozorujeme pokles hladin povrchových vod a dozvídáme se o poklesu zásob vody v mělkých podzemních rezervoárech. A to je problém již všech, neboť začíná být ohrožena nejen kvalita, ale i dostupnost vody, včetně vody pitné. Okruh postihnutých osob se rozšiřuje na každého z nás, i když většinou voda z kohoutku stále teče.

Vrásky však už naskakují i ředitelům průmyslových firem, starostům a všem dalším napojených na lokální menší zdroje včetně studní. A začínají se ozývat příslušná ministerstva a politici. Vždyť zemědělské sucho postihuje jen cca 2 % voličů, ale u nedostatku pitné vody se jedná o naprosto jiné číslo.

Všichni o suchu hovoří, bohužel drtivá většina jen do prvního deště. Přitom jsou to právě politici, kteří jsou zodpovědní za legislativu, bez které žádný celospolečenský problém, tedy ani sucho, nelze systémově a efektivně řešit.

Vzpomínám na prohlášení MZe před pěti lety. „Připravujeme novelu vodního zákona, kde bude kapitola škálující výskyt sucha, návod jak postupovat při jeho extrémním stadiu a postup při eliminaci následných dopadů“. Kdeže loňské, tedy předpětileté sliby jsou. Zmizely jako samotný sníh. Ano, několik dílčích věcí se podařilo, ale jde to prostě zoufale pomalu. Klíčový systémový legislativou podpořený nástroj (aktualizovaný vodní zákon o kapitolu sucho) chybí.

Jen pro doplnění, to jsme již ve čtvrtém a posledním stupni sucha s názvem sucho socioekonomické, které se projevuje zmíněným sociálním napětím a ekonomickými ztrátami (např. nižšími výnosy plodin, zastavenou lodní dopravou) nejen v zemědělství.

Mimochodem, v roce 2018 bylo jen v oblasti jižních Čech tisíce cisternových rozvozů pitné vody do vodojemů, aby z kohoutků nepřestala téct. I náklady na tuto zásadní pomoc jsou projevem čtvrtého stupně sucha.

Jaké jsou příčiny suchých epizod?

Není toho sucha v posledních letech trochu moc? Jaký je hlavní důvod, proč nastala doba sucha? Odpověď zní: Sucho tu bylo vždy a v rámci variability klimatu je jeho přirozenou součástí. Problém je skutečně v jeho současné vyšší četnosti a intenzitě.

Hlavní příčinou je, že se mění klima, otepluje se a významně roste výpar. A tak sucho nastupuje i v letech srážkově normálních! Natož, když se sejde v éře stále teplejších let, jeden či více roků, kde je srážek méně, či jsou nevhodně rozloženy.

A vyšší teplota způsobuje teplé zimy, voda se neakumuluje v podobě sněhu a odtéká již v zimě, jaro začíná dříve a rostliny předčasně odeberou více vody. Přibývá tropických dní, snižuje se vlhkost vzduchu a to vše opět vyvolává poptávku ze strany suché teplé atmosféry po vodě. Ano, vrací ji i zpět, ale v přibývajících přívalech, neboť se mění rozložení srážek, kdy navíc bouřky přichází podstatně dříve. Letos již v polovině dubna.

Rozhodně netvrdím, že náš vztah ke krajině reprezentovaný především průmyslovým zemědělstvím, nemá na současný stav sucha vliv. Naše často utužené a erozí poškozené velké plochy opravdu vody zadrží méně. Tvrdím pouze, že je to sekundární, nikoliv primární, důvod, proč suchých epizod přibývá. Důkazem jsou drtivé dopady sucha v minulých letech v Německu, Rakousku, ale i v Polsku, či v dalších zemích, kde je krajina mnohem více fragmentovaná a obhospodařovaná na menších honech. Bez vody to nejde nikde.

Jak se adaptovat na nedostatek vláhy?

Jsou to právě zemědělci, kteří mohou naši krajinu dát do pořádku. Pokud se podíváte, kolik procent půdy je zemědělsky obdělávané (54 %), kolik máme lesů (33 %) a zastavěných ploch (11 %) (pro pozorné čtenáře vysvětlení: zbývající 2 % jsou vodní plochy), pak je jasné, že je to skutečně agrární sektor, který hraje s krajinotvornou kartou. V dobrém i špatném.

Krajina musí produkovat! Zásadními produkty jsou jídlo, dřevo, energie. Jednoznačně a s naprostou vážností musí plnit také mimoprodukční funkce, jako je zadržení vody, ochrana půdy a vodních zdrojů, biodiverzita, rekreace apod. Nalezení kompromisu a bezmyšlenkové neupřednostňování jednoho nad druhé je trvalou výzvou celé společnosti a především ministerstva zemědělství. Nejen zmíněný vodní zákon, ale i navázání hlavních dotačních titulů i na posílení mimoprodukčních služeb. Ty současné nesmělé a pomalé pokusy opravdu rychle postupujícímu a prohlubujícímu se suchu nestačí.

V praktickém zemědělství musí být naprostou prioritou starost o půdu a její schopnost zadržet vodu (i když v některých lokalitách již začínáme pochybovat, zda je vůbec co zadržovat), využití nových půdoochranných technologií, včetně maximálního pokrytí půdy. Nechci se zde detailně pouštět do toho, co všechno by měli a neměli zemědělci udělat. Tuto problematiku a nutná opatření teoretici i praktici rozebírají do detailů v naší knize vydané v roce 2020 „Zemědělské sucho v České republice – vývoj, dopady, adaptace“.

Snad jen, že zmírnění dopadů sucha je jednoznačně skryto v péči o půdu. Aby kapka, co na ní spadla, na tom místě i zůstala. To je snad v zájmu i zemědělců. Alespoň těch zodpovědných. A chci věřit, že těch je většina.

Jistě, jde i o to vyčlenit část pozemků pro mimoprodukční zeleň, obnovit malé vodní plochy, budovat vlhká, pro biodiverzitu cenná území, obnovit v krajině meandrující toky atd. Ano, pak se nám bude lépe v krajině žít. Ale sucho to nevyřeší. Ta hlavní příčina je jinde. Opět zdůrazňuji, je to hlavně o změně klimatu.

A co budoucnost?

A jak to se suchem bude dál? Vše, co byste chtěli vědět o suchu v budoucnosti a jeho účincích, najdete na našem dalším webu www.klimatickazmena.cz. Vývoj klimatu a desítky dopadů během roku v krajině směrem k hydrologii, zemědělství, či lesnictví až do 2100. Vše je zpracováno mapovou formou, doprovázenou srozumitelnými texty, včetně základních adaptačních opatření v příslušných sektorech. A scénáře vývoje jsou postaveny na základě různých úrovní růstu skleníkových plynů.

Je zřejmé, že pokud jejich racionální omezení nebude prioritou, budeme jen počítat ztráty. Sucho se bude co do frekvence výskytu, ale i doby trvání vyskytovat častěji. Nejen u nás. Je to globální problém, týkající se všech kontinentů.

A že svět ke globálnímu problému dokáže přistoupit velmi zodpovědně, či alespoň koordinovaně, či minimálně zavést obdobná opatření, dokázala současné reakce na epidemii koronaviru. Klimatický problém takovou váhu, přes současné tisícileté sucho např. v USA, Mexiku, Austrálii, africkém Sahelu, Sýrii, Číně, jednoznačně nemá. Ale až nás o ní sucho přesvědčí, může být již skutečně pozdě.