| 13.12.2019, Kamil Malát |
Po roce se na půdě Ministerstva životního prostředí za účasti zástupců MŽP, MZe, AOPK, myslivců (ČMMJ) a zemědělských organizací, včetně našeho svazu, konalo další společné jednání k problematice výskytu vlka v ČR. Hlavním tématem bylo dopracování Programu péče o vlka a diskuze nad novou podobou vyhlášky, která bude pokladem pro výplatu škod způsobených zvláště chráněnými živočichy, mezi které vlk patří. Zatímco v otázce náhrad škod se nám s pracovníky MŽP vcelku daří nacházet shodu, v případě dokumentu spojeného s podmínkami péče o vlka se naše názory výrazně rozcházejí.
Program péče o vlka se tvoří více než dva roky. Od doby vzniku první verze se však jeho podoba změnila minimálně, alespoň z pohledu potřeb chovatelů. MŽP a AOPK na připomínky MZe a chovatelů zpravidla neslyší, neboť se zásadně rozcházíme v celé filosofii v přístupu k výskytu tohoto predátora na území České republiky. Podle vyjádření zástupců ochrany přírody dokument ani nemá ambici dát návod a odpovědi na základní otázky, které chovatelé trápí a které považují za stěžejní. Program tak ani dnes neobsahuje například základní informace o tom, jak početná populace vlka na našem území je, či jaký má být tzv. příznivý stav – tedy jaký je cílový stav v počtu vlků. Podle zástupců chovatelů i ČMMJ byl již dávno dosažen. To nepřímo potvrdil i zástupce MŽP, ani přesto ale není vůle to do Programu zapracovat. Pracovníci MŽP argumentují nedostatkem relevantních dat, složitým způsobem vyhodnocování a platnou národní a zejména pak evropskou legislativou (zejména Směrnice Rady č. 92/43/EHS), která aktuálně cílenou regulaci neumožňuje. Tyto údaje se tak zřejmě v dokumentu neobjeví, namísto toho budou zpracovány v následných dalších materiálech a vše se potáhne další měsíce či roky.
Celý Program péče o vlka je z pohledu chovatelství povrchní, nekonkrétní a bez jasné právní opory. Kromě chybějících údajů vychází z překonaného předpokladu, že vlk je přínosem pro krajinu a její biodiverzitu. Ignoruje ale aktuální vývoj v Evropě a současně opomíjí názory odborníků, kteří se současnou politikou nesouhlasí. Máme za to, že je psán tendenčně a zohledňuje jen „provlčí“ názory, aniž by popisoval konkrétní řešení problémů spojených s jeho výskytem. Současná podoba Programu ohrožuje pastevní způsob hospodaření, která je nenahraditelnou složkou péče o krajinu, a ve své podstatě přispívá k likvidaci šetrného přístupu hospodaření v horských a podhorských oblastech. Nepřímo tak vede k vylidňování těchto oblastí, což ve svém vystoupení na jednání zmínil i zástupce Asociace krajů České republiky.
Zjednodušeně se dá říci, že panuje jediná shoda a to, že je třeba dostat vlka z pastvin zpátky do lesů. Názory na způsob, jak toho dosáhnout, se ale diametrálně různí. Navíc, i kdyby se to podařilo, existují obavy, že vlk, který se teritoriálně nesnáší s divokými prasaty, vytlačí prasata z lesních porostů do zemědělské krajiny, kde budou způsobovat na pastvinách a plodinách na orné půdě ještě větší škody, než dnes.
Obdobně dlouhou dobu jako trvá příprava Programu péče o vlka, diskutujeme o nové podobě vyhlášky na náhrady škod. Byť MŽP nereaguje tak rychle, jak bychom si představovali, tak aspoň v této oblasti se daří posouvat věci kýženým směrem. Připravovaná vyhláška, která by měla být schválena počátkem příštího roku, by měla obsahovat náhradu škody nejenom za usmrcení zvířete, ale i náklady například za ošetřování poraněných kusů, poškození chovatelského vybavení (typicky ohrad a oplacení). Kompenzovány by měly být také vedlejší náklady spojené s neškodným odstraněním usmrcených jedinců (poplatky za kafilérii atd.) a rovněž i ušlý zisk. Ambicí je systém výplaty náhrad zjednodušit, sjednotit a zrychlit, to však zatím vyhláška neřeší.
Náhrady na jedné straně umožňují aspoň část škod chovatelům kompenzovat, na straně druhé přispívají k jejich již tak dosti vysoké závislosti na dotacích. Zemědělci jsou v očích veřejnosti často vykreslováni jako pobírači peněz ze státní kasy, ale pokud je chovatelům zakázána aktivní obrana pro útokům vlků, musí být výplata kompenzací považována za samozřejmost. Peníze však nejsou pro zastánce vlků problém, protože nejdou z jejich vlastní kapsy – platí se z daní nás všech – včetně poškozených chovatelů. Neexistence databáze útoků vlků, ani veřejný přehled všech vyplácených částek spojených s útoky vlků transparentnosti ve výdajích států ve spojitosti s výskytem vlka taktéž nepřispívají.
Přesněji přednáška Ing. Jana Šímy z MŽP – přednáška Škoda zvěří