Jak byste hodnotil současný vztah České republiky k Evropské unii jakožto organizaci, jejíž je ČR součástí?
Současná vláda udělala obrovský posun. Od potížisty, který byl vždy proti všemu, až po nynější stav, kdy hraje v EU poměrně konstruktivní roli. Projevuje se to třeba tak, že je Česká republika zvána na jednání, kam dříve jednoduše zvána nebyla. I česká témata – jako například dvojí kvalita potravin – jsou v EU brána poměrně vážně. Které české téma se dostalo na evropskou agendu v uplynulém období od roku 2010 do roku 2013? Já si zkrátka žádné nevybavím. Teď nejde jen o dvojí kvalitu potravin, ale třeba i otázku bezpečnosti dálkových řidičů nebo otázku kybernetické bezpečnosti, kterou Česká republika v posledních letech několikrát reflektovala.
Není ale trochu legrační, že největší evropské téma je v Česku zrovna dvojí kvalita potravin, když se zároveň řeší budoucnost celé evropské integrace?
Většina lidí u nás nechápe smysl Evropské unie. A ten se jim dá vysvětlit právě na těchto detailech. Těm, kteří se tématu dvojí kvality potravin trochu vysmívají, bych rád řekl, že podle průzkumů Češi prostě nevědí nic o globálních strategiích EU nebo propojenosti energetických sítí. Ale velmi dobře vědí, že v Německu koupí levnější a kvalitnější potraviny. A že třeba výrobek se stejnou značkou a ve stejném obalu má v Česku jiné složení než v Německu. EU zkrátka začíná u žaludku českého občana a sahá až po ta témata, která jsou spojena s globální bezpečností. Nic z toho ale nesmíme podceňovat.
Takže souhlasíte s častým názorem, že problematický vztah Čechů k EU pramení z toho, že jí Češi prostě nerozumí?
Češi jí nerozumí a nikdo je o EU neinformuje. Když jedeme autem ze zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku, přelaďujeme cestou různé rozhlasové stanice. V západní Evropě slyšíte v rádiu spoustu informací o tom, čím se Evropský parlament zabýval. V České republice je takových zpráv málo. I proto se snažím zviditelňovat témata, která se lidí přímo dotýkají. Je to třeba právě zmíněná bezpečnost kamioňáků. To se netýká jen samotných řidičů, ale i jejich rodin a samozřejmě zaměstnavatelů. Nebo když třeba někdo dostane neprávem pokutu v Nizozemsku, domůže se nápravy snáz, než kdyby se to stalo v zemi mimo EU. Je důležité zdůrazňovat, že v EU fungují demokratické principy a člověk se snáz domůže spravedlnosti.
V čem se podle Vás situace v ČR v tomto ohledu liší od situace v jiných „nových“ členských zemích EU? V Polsku, na Slovensku nebo v Maďarsku je EU vnímána pozitivněji.
Z vlastní zkušenosti mohu mluvit o Polsku, kde je prezentace EU daleko více přítomná. Jsem třeba poměrně kritický k evropské agentuře GSA (Agentura pro Evropský globální navigační družicový systém – pozn. red.), která sídlí v Praze. Má tu na starost jeden z nejdůležitějších výzkumů, ale její prezentace je prostě neviditelná. Má budovu v Praze 7, na které je zkratka GSA a nějaké logo, které vůbec nevypadá jako logo EU. Vlát by před ní měly vlajky ČR a EU a v médiích by měly být informace o výsledcích jejích výzkumů. Češi nadávají na Brusel, ale mohou nadávat i na Prahu. V Praze máme tři sta lidí, kteří jsou placeni z rozpočtu EU, včetně lidí, kteří jsou na zastoupení Komise, Parlamentu a tak dále. Kdo o nich ale ví? Právě třeba v tom Polsku je situace úplně jiná.
Očekáváte, že v budoucnu poplyne více společných peněz také na otázky, jako je migrace a bezpečnost?
Ano, obecně posílí důraz na společná témata. Například boj proti kyberkriminalitě Česká republika prostě sama nevyhraje. Jedině pokud budou státy spolupracovat, mohou čelit případným útokům. Je rozdíl, když někam pošlete 15 milionů korun a 700 milionů korun a připojíte výměnu zkušeností.
Na změny v dotacích se budou muset připravit také čeští zemědělci, kteří budou muset trochu víc přemýšlet nad tím, aby nebyli jen producenti, ale také zpracovatelé a prodejci. Bude potřeba se zaměřit nejen na kvantitu, ale i kvalitu a přemýšlet nad aspekty hospodářské soutěže. Nad tím, že dobrý příběh prodá víc než farma s obrovskými dotacemi. Budeme také muset změnit způsob nakládání s krajinou. To, že budeme v nejúrodnějších částech ČR stavět haly, to je totální nesmysl. Měli bychom zachovat alespoň částečný konsenzus s přírodou.
Zdroj: euroactiv