Europoslanci volají po tom, aby byla EU soběstačnější v produkci potravin a snížila svou závislost na dovozu. Data nicméně ukazují, že Evropa na tom není vůbec špatně a nebude ani do budoucna.
Ve světle koronavirové pandemie, války na Ukrajině a klimatické změny musí Evropská unie posílit svou potravinovou bezpečnost, soběstačnost a také odolnost svého zemědělského sektoru. Myslí si to europoslanci, kteří vyzívají k větší aktivitě a vytvoření nového plánu, jak „zalepit“ některé evropské strukturální problémy.
Europoslanci by rádi viděli snížení závislosti na třetích zemích, stejně jako větší diverzifikaci dodávek kritických surovin, hnojiv nebo krmiv. Dostatek potravin mají podle nich zajistit strategické zásoby nebo lépe zacílená podpora domácích zemědělců, hlavně těch lokálních, díky kterým se zkracují dodavatelské řetězce.
„Poslanci dále vyzývají ke kampaním proti plýtvání potravinami včetně spolupráce supermarketů s potravinovými bankami, a zasazují se o investice do infrastruktury pro udržitelnější přepravu a skladování zemědělských produktů,“ zmiňuje Evropský parlament další nápady.
Parlament například vyzývá k úpravě předpisů, které by umožnily použít nové šlechtitelské metody, či k investicím do digitálních technologií. Právě ty by mohly pomoct s generační obměnou zemědělců – pro mladé lidi totiž není sektor příliš lákavý.
„Potravinovou bezpečnost si můžeme zajistit pouze tehdy, pokud budou mít evropští zemědělci silnou a životaschopnou pozici v potravinovém řetězci a budou moci investovat do budoucnosti,“ shrnula pocity europoslanců Němka Marlene Mortler (EPP), která měla zprávu na starosti.
Parlament zároveň upozorňuje na to, že některé části Zelené dohody pro Evropu, tedy Green Dealu, by v současné podobě mohly být kontraproduktivní, právě pokud jde o potravinovou soběstačnost. Podle europoslanců totiž zemědělský sektor nemusí zvládnout některé přísné lhůty a limity klimatických opatření. Komise by prý měla tyto dopady lépe zanalyzovat.
Součástí Green Dealu jsou dvě zásadní strategie, které ovlivňují zemědělství a potravinářství na kontinentu. Jedná se o Strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ (Farm to Fork Strategy) a Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti (EU Biodiversity Strategy for 2030). Hlavním nástrojem v oblasti zemědělství je pak Společná zemědělská politika EU a na ní navazující národní strategické plány.
Jak soběstačná Evropa je?
Analýza České spořitelny „Trendy v zemědělství v EU“ ukazuje, jak na tom kontinent s potravinovou soběstačností ve skutečnosti je.
„Vzhledem k poměrně příznivým klimatickým podmínkám a velikosti území je míra soběstačnosti Evropské unie napříč zemědělskými produkty poměrně vysoká. V případě základních mléčných a živočišných produktů přesahuje míra soběstačnosti zpravidla 100 % a podle výhledu Evropské komise do roku 2032 by tomu mělo být tak i v příštích deseti letech,“ píší analytici ČS Tereza Hrtúsová, Tomáš Kozelský a Radek Novák.
U rostlinné produkce je na tom Evropská unie hůře. Zatímco u základních obilovin jako pšenice a ječmen převyšuje domácí výroba poptávku a má i v příští dekádě, kvůli klimatickým podmínkám se musí potraviny jako tropické ovoce, rýže a některá olejnatá semena převážně dovážet. Konkrétně u rýže dokáže Evropa pokrýt jen přibližně 40 % své spotřeby, zbytek musí dovézt.
Analýza nicméně upozorňuje také na to, že „u některých potravin může být stále výhodnější řešit jejich nedostatek levnějším dovozem, než se zaměřovat na jejich produkci (kukuřice, rýže).“ Zabezpečení dostatku potravin tedy není jen o zvyšování domácích kapacit, ale také o rozvoji obchodní politiky.
„Dobře fungující a předvídatelný mezinárodní obchod mírní regionální nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou zemědělských produktů. Význam obchodu navíc v čase ještě může růst a to vlivem probíhajících i budoucích změn (ať už demografických, geopolitických, socio-kulturních či jen změnou preferencí u určitých potravin),“ stojí v analýze.
Méně lidí = méně potravin
Přestože se počet lidí ve světě do roku 2030 zvýší o půl miliardy a s tím stoupne i spotřeba potravin, pro evropský kontinent platí opačný trend. V Evropské unii má podle základní demografické projekce naopak počet obyvatel v období 2023–2032 klesat v průměru o 0,2 % ročně, což podle analýzy „může vést ke snížení spotřeby řady zemědělských komodit v příštích deseti letech“.
„Týká se to například hovězího i vepřového masa a cukru v souvislosti s tím, jak zákazníci začínají častěji preferovat rostlinné a zdravější potraviny. Spotřeba kuřecího masa či mléčných výrobků by měla naopak stoupat,“ nastiňuje analýza České spořitelny.
„Celkové využívání obilovin v EU by se do roku 2032 mělo také snížit, a to přesto, že přímá spotřeba domácností vzroste o zhruba 4 %. Důvodem poklesu je očekávaná nižší potřeba pro živočišnou produkci a krmiva (počty hovězího dobytka i prasat by se měly snižovat),“ píše se dále.
Existuje šance, že snižování spotřeby živočišných potravin bude celosvětový trend. Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) v jednom ze svých scénářů („více udržitelný scénář“) vývoje do roku 2050 předpovídá, že dojde „k nižší preferenci potravin živočišného původu a rostlinných olejů a tuků, a to zejména v rozvinutých zemích.“
V tomto případě se předpokládá se, že spotřebitelé začnou brát více v potaz zdravotní a environmentálních dopady nadměrné konzumace živočišných bílkovin, zejména masa. Posun výživy směrem k většímu množství ovoce a zeleniny a méně živočišných bílkovin bude znamenat nižší podvýživu, stejně jako menší obezitu dětí a dospělých. Lidé se v tomto „ideálním“ scénáři také mnohem více zabývají plýtváním potravin.