| 07.12.2018, Kamil Malát |
Domácí hospodářská zvířata a její údajná úloha při změně klimatu
„Hlavním závěrem našeho výzkumu je, že není třeba spojovat antropogenní emise skleníkových plynů (GHG), a to ještě méně u emisí pocházejících z chovu hospodářských zvířat, s klimatickými změnami. Klima se vždy měnilo a dokonce i současné oteplování je pravděpodobně způsobeno přírodními faktory.
Potenciál oteplování antropogenními emisemi skleníkových plynů je nadhodnocován a příznivé dopady emisí CO2 vyprodukované člověkem pro přírodu, zemědělství a globální bezpečnosti potravin jsou ze strany IPCC (Mezivládní panel pro změny klimatu) a dalších agentur OSN (Organizace spojených národů) systematicky potlačovány, ignorovány, či přinejmenším bagatelizovány.
Kromě toho uvádíme důležité metodologické nedostatky v pokynech a metodikách IPCC a FAO (Organizace pro potravinářský zemědělský průmysl) týkající se kvantifikace člověkem vyprodukovaných emisí skleníkových plynů CO2 z agro-ekosystémů. Zatím se však tyto fatální chyby neúprosně šíří prostřednictvím vědecké literatury.
A konečně, nedokázali jsme najít jednoznačné pojítko spojující chov hospodářských zvířat s fenoménem globálního oteplování ani v geografickém rozložení metanu, ani v historickém vývoji jeho průměrné atmosférické koncentrace.“
Emise metanu z hospodářských zvířat mají zanedbatelný význam (zdroj obrázku: Glatzle, 2018)
Klíčové body studie
1. Aby se odhalila ta část emisí, na jejichž vzniku se skutečně podílí člověk a jím řízené ekosystémy, je třeba odečíst základní emise příslušných ekosystémů nebo množství emisí produkované těmito ekosystémy před změnami klimatu a ty odečíst od současného stavu (viz obrázek 4 studie). Vynechání této korekce vede k systematickému nadhodnocování emisí skleníkových plynů (produkce CO2) pocházejících ze zemědělství. Vědecké publikace obecně tuto skutečnost neberou v úvahu, protože emise CH4 a N2O vyprodukované v zemědělství jsou přisuzovány ze 100 % jako dodatečný antropogenní zdroj skleníkových plynů, podobně jako oxid uhličitý vzniklý spalováním fosilních paliv. Vzhledem k tomu, že byly pro konečnou referenci použity zmíněné pokyny IPCC z roku 2007, šíří se bohužel tento závažný metodologický nedostatek prostřednictvím vědecké literatury.
2. Polní hnojiště koncentrují dusík obdobně jako tlející rostlinné zbytky. Nichols a kol. nenalezli žádné významné rozdíly mezi emisními faktory z hnojišť a zbytky z pastvin, což znamená, že stejné množství oxidu dusného je vypuštěno bez ohledu na to, zda rostlina prochází střevem hospodářských zvířat či nikoliv. Avšak IPCC a FAO chybně přisuzují veškerou produkci oxidu dusného N2O hnoji, tedy chovu hospodářských zvířat, a tudíž vlivu člověka a neberou v potaz množství, které by se z rostlin uvolnilo i bez přičinění přežvýkavců.
3. Mezi roky 1990 a 2005 vzrostl celosvětově počet skotu o více než 100 milionů kusů (podle statistik FAO). Během této doby se atmosférická koncentrace metanu zcela stabilizovala. Tato empirická pozorování ukazují, že hospodářská zvířata nejsou významným hráčem v globální produkci metanu (Glatzle, 2014). Toto zjištění potvrdil Schwietzke a kol., který dosvědčuje, že emise metanu z průmyslu fosilních paliv a přírodního geologického průsaku byly o 60 až 110 % vyšší, než se dříve myslelo.
4. Při pohledu na globální distribuci průměrných koncentrací metanu měřených ENVISATem (pomocí satelitních snímků) (Schneising a kol., 2009) a zeměpisné rozložení hustoty chovaných hospodářských zvířat, v daném pořadí (Steinfeld et al., 2006), nebyl nalezen statisticky významný vztah mezi oběma sledováními (Glatzle, 2014).
5. Přestože se nejnovější odhady ročních globálních emisí metanu pocházejících od hospodářských zvířat zvýšily o 11 % oproti předchozím odhadům (Wolf et al., 2017), stále ještě nelze přisuzovat chovu zvířat zásadní podíl při posuzování koncentrací metanu v celosvětovém měřítku (viz obr. 6).
6. Myšlenka významného přispění chovu dobytka k celosvětové koncentraci metanu v ovzduší se opírá o teoretické výpočty prováděné v opačném sledu, než by bylo správné (začíná se od zvířete a ne od ekosystému jako takového). I v nedávných studiích, např. Mapfumo et al., 2018, se měří pouze množství emisí na jedno zvíře a vynásobí se počtem zvířat. Ekosystémové interakce a základní linie v čase a prostoru jsou obecně ignorovány (Glatzle, 2014). Ačkoli řada publikací, jako je vynikající zpráva FCRN (Potravinová klimatická výzkumná síť 2017), se do značné míry zabývají ekosystémovými potenciály sekvestrace a přírodními zdroji skleníkových plynů, nezohledňují výchozí emise z příslušných přirozených ekosystémů při posuzování umělých emisí skleníkových plynů jiných než CO2 z řízených ekosystémů. To přináší systematické nadhodnocování potenciálu oteplování, zvláště když předpokládáme značnou klimatickou citlivost na emise skleníkových plynů.
7. Nenalezli jsme vliv hospodářských zvířat ani v geografickém rozložení metanu, ani v historickém vývoji atmosférické koncentrace metanu. Přesto ve vědě, politice a médiích je dopad antropogenních emisí skleníkových plynů na klimatické podmínky systematicky nadhodnocován. Emise skleníkových plynů vyprodukované chovem hospodářských zvířat byly většinou interpretovány izolovaně od vazby na jejich ekosystémové souvislosti a ignorovaly jejich zanedbatelný význam v globální rovnováze. Neexistují žádné vědecké důkazy o tom, že hospodářská zvířata mohou představovat riziko pro klima Země.
8. Dokonce sloupek LA Chefs (Zwick, 2018), přestože předpokládá významný vliv metanu na globální oteplování, dospěl k závěru: „Vložíme-li vliv metanu do širšího než redukčního kontextu, měli bychom všichni přestat obviňovat skot z vlivu na změnu klimatu.“
zdroj: climatechangedispatch.com
překlad: Kamil Malát