K uplatňování podpory producentů lokálních potravin v institucionálním stravování se po ředitelce Domova Sulická v Praze Lence Kohoutové vyjádřil také předseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů Jiří Michalisko. Vládní usnesení je spojené s metodikou vykazování finančních prostředků a návodem k identifikaci potravin regionálního původu.

„Paní ředitelce, která se ptala, kdo to celé zaplatí, bych řekl, že to ve skutečnosti platíme a budeme platit všichni. Rozhoduje jen komu a za co,“ uvedl pro SinMed.cz Michalisko.

„Domovy pro seniory, školy, nemocnice i další veřejné instituce hospodaří s omezenými rozpočty svých zřizovatelů. Nemohou přehlížet cenu surovin. Stejně oprávněný je však dotaz, kam peníze za lokální potraviny odcházejí, co v místě vytvářejí a jaké další náklady vznikají při dlouhodobé závislosti při dovozu zahraničních produktů,“ doplnil.

Místní zemědělec podle jeho slov není pouze dodavatelem položky na faktuře. „Je prvovýrobcem, který nese všechna rizika, která práce v oboru provází. Zároveň se podílí na místním rozpočtu daněmi a odvody, zaměstnává lidi a nakupuje služby ve svém okolí.“

Peníze zaplacené místnímu producentovi potravin však podle Michaliska nekončí pouze na jeho účtu. Významná část se prý vrací do regionální ekonomiky.

Lokální ekonomika

„Aby tento řetězec fungoval, musí být zemědělská výroba přiměřeně zisková. Zisk je podmínkou obnovy strojů, péče o půdu a krajinu, zasakování vody i udržení souvisejících činností. Pokud prvovýrobce dlouhodobě prodává pod náklady, žádná lokální ekonomika nevzniká. Navíc mám zkušenost, že ne vždy jsou lokální potraviny dražší, někdy jde i o pohodlí a rutinu v nakupování,“ doplňuje.

Michalisko se jako předseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů vyjádřil také k ekonomickému fungování. Při veřejném nákupu je podle jeho slov nutné sledovat hospodárnost. „Chybou by bylo zaměňovat hospodárnost za automatický výběr nejnižší nabídkové ceny. Dovážená potravina v sobě skrývá náklady, které se přímo v ceně neprojeví. A přece je zaplatíme všichni, platíme je nepřímo. Například tak, že je nutné více opravovat komunikace. Vyšší nároky na paliva a energie s sebou nesou i náklady na zdravotnictví v rámci dopadů emisí,“ konstatuje.

U místních potravin je podle jeho vyjádření pro SinMed.cz důležité vnímat také zdravotní přínos v jejich čerstvosti, kratší době skladování a transparentním původu.

Volný pohyb zboží je podle něj jedním ze základních principů jednotného trhu Evropské unie.

„Z toho důvodu nemůžeme svévolně uzavřít trh ani diskriminovat výrobky z jiných členských států pouze podle země původu. Evropská pravidla zároveň nevylučují podporu krátkých dodavatelských řetězců, malých a středních producentů, sezonnosti, kvality nebo environmentálně šetrného zásobování, pokud jsou požadavky nastaveny transparentně a nediskriminačně (Téma upravuje například nařízení EU 1185/2017, pozn. red.) V době míru a bezproblémové dopravy může dlouhý dodavatelský řetězec působit spolehlivě. Pandemie, válečné konflikty, uzavírání hranic, nedostatek energií nebo výpadky dopravy ale ukazují, jak rychle se může pohyb surovin a zboží zkomplikovat,“ podotýká.

Lokální producenti

Řešením vládního usnesení podle jeho vyjádření nemá být administrativní povinnost odebírat za každou cenu od nejbližšího producenta.

„Místní zemědělec musí, a on to většinou umí, nabídnout odpovídající kvalitu, bezpečnost, cenu i pravidelnost dodávek. Veřejné instituce zase potřebují dostatečné rozpočty, funkční logistiku a pravidla zadávání, která jim umožní zohlednit více než nejnižší cenu.

Na otázku, kdo vyšší ceny zaplatí, podle Michaliska existuje jednoduchá odpověď. „Vždy to zaplatíme my všichni. Buď prostřednictvím ceny potraviny, která udrží produkci, zaměstnanost a daňové příjmy v regionu, nebo později prostřednictvím nákladů spojených se zánikem výroby, závislostí na dovozu, krizemi v zásobování a dopady dopravy.“

Podle předsedy Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů je důležité vnímat i konkrétní farmáře, jak o nich hovořila ředitelka Domova Sulická Lenka Kohoutová.

„Například v Radonicích sídlí rodinná farma Stanislava Němce, který dokonce provozuje zavážkovou službu objednávek. I farmář z Vysočiny pojede méně kilometrů než třeba brambory z Francie,“ uzavřel Jiří Michalisko.