Přetrvávající problém přemnožení spárkaté zvěře

Náš koncept spočívá ve zjednodušení celé problematiky.

 Způsob, kdy by škody zemědělci dokládali sami bez nahlašování jednotlivých škod, sníží byrokratickou zátěž jak zemědělce, tak SZIF. 

Na Valné hromadě Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů jsme seznámili pana ministra s návrhem na snížení administrativní zátěže. Místopředseda svazu ing. Kratochvíl v rámci diskuze upozornil na problém, kterým se zemědělská veřejnost zaobírá téměř každodenně. Tím jsou škody černé zvěře na zemědělské půdě a jejich povinné nahlašování Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu (SZIF) ve stanoveném termínu.

„Na některých místech se dostáváme do fáze, kdy pastviny rozorají a sklidí divoká prasata. To  by zejména na horách mohlo znamenat snížení produkce krmiv pro dobytek.“

Škody, které vznikají každý den se musí řádném termínu nahlašovat na SZIF. Dalo by se říci, že zemědělec je povinen “ udat“ sám sebe a pokud se včas „neudá“ – vrátí hezky dotace za to, že divoké prase poškodilo jeho půdu (poz.red. nejedná se jen o porosty kukuřice a řepky, ale i louky a pastviny).

Zatím zemědělci nekřičí a nechtějí náhrady škod, jako tomu je u sucha a mrazů. Chtějí jen to, aby MZe společně se SZIF pomohlo snížit byrokracii, která zde vzniká. Zemědělec by nemusel muset nahlašovat jednotlivé škody od černé zvěře u SZIF, ale doložil by jednotlivé případy za pomoci své vlastní evidence např. deníkem polních prací a případnou fotodokumentací až při kontrole. Tento návrh svaz prosazuje v rámci poradního sboru ministra zemědělství a téma jsme otevřeli i na zasedání Antibyrokratické komise.

Stavy spárkaté zvěře jsou již alarmující a škody každý den přibývají. Pokud jde o legislativu, státní správa se trápit nemusí. Jedná se o velmi hezky upletenou smyčku na zemědělce i myslivce. Divoké prase není ničí dokud není usmrceno. Kdo má tedy problém řešit? Kdo zodpovídá za stavy spárkaté zvěře? Může stát povinnost regulovat stavy zvěře přehodit na dobrovolné spolky? Fungovalo by to i u jiných profesí např. hasičů?

Problém však netrápí jenom zemědělskou veřejnost, ale i myslivce samotné (pozn. red. myslivecká sdružení – u nás se jedná o dobrovolná sdružení, např. Německo má pro problém s přemnožením zvěře profesionálně placené myslivce). ČR nemá dostatečné kapacity dobrovolníků, kteří by se efektivně na snížení těchto stavů mohli podílet. Dobrovolníci nestíhají a tento problém se nedaří vyřešit. Obviňování myslivců v tomto případě není vždy na místě. Kalamitní situace by se měla řešit globálně a nedoufat, že jen tak zmizí.

Problémy s přemnožením řešili i naši předci

Přemnožení zvěře nastalo již dříve. Pokud se podíváme do období 18.století – Marie Terezie i její následovník Josef II. se na řešení tohoto problému významně podíleli. Černou zvěř zahnali do obor a upřednostnili ochranu zemědělství resp. produkci potravin nad právo myslivosti coby tehdejší šlechtické kratochvíle.

Pomůže si příroda sama?

---