Evropská unie resp. její členské státy nemají stejné podmínky (přírodní, socio-ekonomické, historické, technologické,…) máme však Společnou zemědělskou politiku a cíle, které vychází z jednotlivých strategií. S tím prostě musíme pracovat.

I protože je zde mnoho proměnných, je tak složité pro mnohé nezasvěcené čtenáře pochopit problematiku SZP a jednotlivých stran, jež zastupují různé zájmy.

4 nevládní organizace se rozhodli oslovit nejen ministra, ale i předsedu zemědělského výboru, aby bylo možné nalézt konsensuální řešení nastolených problémů.

Ze společného stanoviska si dovolím citovat:

Pokud jde o udržitelné hospodaření, jde vždy o nalezení kompromisu a zajištění komplexnosti, tak abychom „nevyráběli za každou cenu“, což už tu bylo do roku 1989.

Mnozí zemědělci si uvědomují, že pro udržitelné hospodaření je třeba zohlednit jak životní prostředí, tak i kvalitu života obyvatel i hospodářských zvířat.

Jako zemědělci respektujeme fakt, že zemědělství má zajišťovat výrobu potravin a v některých komoditách, k jejichž výrobě máme příhodné přírodní prostředí, jsme jako Česká republika ve výrazné nadprodukci. Pochopitelně u komodit, pro které přírodní podmínky nemáme, nemůžeme konkurovat zemím s lepšími podmínkami.

I proto se domníváme, že je třeba podpořit a vytvořit podmínky pro podnikání jak v produkčních (nížinných) oblastech, tak v méně produkčních (horských) oblastech. Učinit zemědělství atraktivní pro mladou generaci zemědělců, a zabezpečit generační obměnu s možností dalšího rozvoje udržitelného zemědělského podnikání, a to jak konvenčního, tak i ekologického.