Z pohledu českého zemědělce se poslední dobou zdá boj s obchodními řetězci, jako boj Davida a Goliáše. Ale Goliáš, v tomto případě obchodní řetězce, zatím vyhrává.
Nejedná se o boj s legislativou, kterou lze v rámci demokraticky nastaveného systému připomínkovat. Na straně řetězce stojí mocnější zbraň – MARKETING. Lidé zrácejí přehled co je dobré a kvalitu vyhledávají v uzrálém brazilském hovězím mase, které než doputuje na naše talíře stráví i měsíce na zaoceánské lodi v mrazících boxech. Místo toho, aby si vychutnali maso, jež pochází z českých luhů a hájů a kde vše včetně porážky probíhá v souladu s legislativou(výkrm, hygiena a welfare porážky, zrání masa atd.).
Zemědělcům zakazujeme příkrm zvířat antibiotiky a růstovými hormony, tak aby jsme ochránili spotřebitele. Toho spotřebitele, kterému naservíruje řetězec s vidinou co největší marže maso, které těmto omezením nepodléhá. Proč? Protože to legislativa „umožňuje“. Kontroly, které probíhají jsou částečně účinné, ale nemohou být efektivní. Na jednu zkontrolovanou dodávku ze zámoří, jež je vrácena, následuje stovky lodí bez vstupní kontroly, které putují na pulty evropských řetězců a ke zpracovatelům masných výrobků.
Divíme se proč jsme popelnicí v Evropě, je to jednoduché, slevový kupón nám tzv.zavře ústa. To dobré se snaží všichni využít a spotřebovat doma. Místo, abychom bránili Evropu jako celek, bojují jednotlivé státy mezi sebou … Zamysleme se nad tím sami, jelikož nikdo jiný to neudělá. Protože při použití logiky to přinese těm ostatním pouze snížení tržeb a odbytu jejich dováženého zboží.
Nedej bože, že by se při přesunu tržních produktů mezi jednotlivými zaoceánskými destinacemi mohla snížit i spotřeba paliv. Co by to mohlo znamenat pro životnímu prostředí, které je jednou z hlavních priorit EU. Chceme to vůbec?
Německé mlékárny a řetězce začali bojovat sami. Požadují po svých dodavatelích dodávku mléka, které bylo vyprodukované bez použití GMO krmiv (pozn.red. nejvýznamnými producenty GMO krmiv jsou státy Severní a Jižní Ameriky). Nyní se požadavek zvyšuje na dodávku mléka vyprodukovaného bez ošetřování sklizně resp.krmiv glyfosáty(pozn.red. německá vláda v otázce prodloužení licence na používání glyfosátu nebyla jednotná). Což neinformovanému českému zemědělci, který dodává do německé mlékarny může způsobit nemalý bolehlav, ale zejména odbytové potíže. Jelikož zásoba krmiv pro dobytek není pro zodpovědného zemědělce jako týdenní nákup v hypermarketu, ale roční plánování(pozn.red. osevní postupy, nákup krmiv od dodavatelů apod.).
Okolní státy využívají různých možností jak zabezečit odbyt. Osobně si myslím, že příkladem možné spolupráce potravinářského sektoru a zemědělské prvovýroby je Maďarsko, které u svých výrobků deklaruje % zastoupení masa národního plemene. Nevidím však snahu, která by tento rozvoj např. v případě plemene přestického černostrakatého plemene rozvinula. Je třeba vytvořit účinnou strategii.
Ať už se jedná o hovězí maso či mléko, cílem je přimět co nejvíce lidí koupit právě ten jejich marketingem podbízený „nejlepší“ výrobek. A je na nás, jak moc nás právě tento účinný nástroj ovlivní. A zda nám poslouží. Musíme si uvědomit provázanost trhu a zákazníkovi nabídnout kvalitu, jež je u nás k dispozici.