Proč je slintavka a kulhavka tak nebezpečná?
Původce onemocnění je malý RNA virus z čeledi Picornaviridae, který je extrémně kontagiózní. Jedná se o jeden z nejnakažlivějších živočišných virů. Virus napadá všechny přežvýkavce a prasata. Nemocnost zvířat je až 100%, zatímco mortalita je nízká (5%). Po celou dobu onemocnění ale infikovaný jedinec vylučuje virus do vnějšího prostředí. V zasažené oblasti se v závislosti na infekční dávce a velikosti vnímavé populace může virus velmi rychle šířit.
Jak se virus šíří? Jaká jsou největší rizika pro zavlečení nákazy na území státu a do chovů?
Slintavka a kulhavka se šíří mezi zvířaty přímo inhalační cestou nebo kontaktem. Virus je obsažen ve velké koncentraci ve vezikulární tekutině a slinách, ale vylučuje se močí, trusem a mlékem. Nepřímý přenos viru je druhou významnou cestou šíření – kontaminovaná obuv a oblečení pracovníků, dopravní prostředky, zemědělská technika a živočišné produkty. Za určitých specifických podmínek může docházet k šíření viru větrem.
Co dělat v případě výskytu klinických příznaků v chovu?
Neprodleně informovat soukromého veterinárního lékaře, nebo místně příslušnou KVS na krizové lince https://www.svscr.cz/statni-veterinarni-sprava/krizove-linky/ . Velice důležitá je časná detekce onemocnění, radši oznámit negativní podezření než oznámit pozdě pozitivní případ.
Proč je třeba v případě výskytu ohnisek masivní utrácení všech zvířat v chovech, když nákaza není nebezpečná pro zdraví lidí a ani úmrtnost zvířat není vysoká?
Slintavka a kulhavka je velmi kontagiózní onemocnění, jedinou spolehlivou možností, jak co nejrychleji zastavit pomnožování a vylučování viru infikovanými zvířaty je pouze jejich utracení. Přestože byly vůči viru SLAK testovány in vitro různá antivirotika, v praxi se tento postup nikdy neuplatnil. Vakcinace zvířat neumožňuje okamžité navození imunity, její účinek se objevuje v řádu týdnů. SLAK způsobuje především velké ekonomické ztráty, které jsou navázány i na obchodovatelnost produktů živočišného původu.
Proč není možné zvířata přeléčit či nechat uzdravit i za cenu dočasného poklesu užitkovosti, proč musí být usmrcena?
Neexistuje žádná specifická léčba slintavky a kulhavky. Léze na sliznicích jsou často následně kontaminovány bakteriemi a tato sekundární infekce komplikuje další hojení. Zotavení trvá několik týdnů až měsíců a jedinec může být po celou dobu zdrojem infekce. Celá EU je prostá této nákazy. Pokud bychom nákazu nechali rozšířit, způsobovala by velké zdravotní potíže a ekonomické ztráty a eradikace by trvala mnoho let a stála velké prostředky.
Virus SLAK a možnosti vakcinace.
Původcem slintavky a kulhavky je RNA virus, který podléhá určité evoluci. Virus se vyskytuje celosvětově, je popsáno celkem 7 sérotypů (A, O, C, Asia 1, SAT 1, SAT 2, SAT 3), aktuálně cirkuluje 6 sérotypů. Evoluce viru a výskyt mnoha sérotypů neumožňuje vývoj a výrobu univerzální vakcíny proti viru SLAK. V Asii, Africe a jižní Americe cirkuluje v postižených oblastech často několik sérotypů v tzv. poolech. Pro výrobu vakcín v těchto oblastech jsou selektovány právě kmeny, které v dané oblasti cirkulují, nebo jsou vůči cirkulujícím kmenům imunogenní. Vakcinace jedním sérotypem nenavozuje imunitu proti ostatním.
Existují vakcíny, v minulosti a do jisté míry i v současnosti bývá vakcinace používaná. Proč se zkrátka nenařídí plošná vakcinace na území státu nebo příhraničních regionů?
V zásadě jsou u slintavky a kulhavky přípustné dva typy vakcinace. Preventivní vakcinace spočívá v plošné vakcinaci a následné revakcinaci celých stád vnímavých druhů na daném území. Stáda jsou dlouhodobě udržována pravidelnou každoroční vakcinací. V návaznosti na desetiletí bez výskytu infekce SLAK byla tato metoda od roku 1992 v Evropě zakázána. Důvody, proč byla preventivní vakcinace zakázána, byly nejen přímé ekonomické náklady na očkování, ale i skutečnost, že obchodovatelnost zvířat a živočišných produktů z oblastí bez výskytu slintavky s vakcinací je horší než při statutu zemí bez slintavky bez vakcinace.
Nouzová vakcinace je přípustná v zónách kolem ohniska, umožňuje snížit riziko šíření viru na další vnímavá zvířata. Nikdy se nepoužívá preventivně, ale jen v souvislosti s výskytem SLAK, za specifických podmínek. Je známo, že tato vakcinace nemusí 100% zabránit vylučování viru, ale zásadně riziko šíření snižuje. Zvířata nouzově vakcinovaná jsou po zdolání ohnisek postupně v následujících týdnech porážena. Nouzová vakcinace umožňuje snížit riziko cirkulace viru, aniž by docházelo k přetěžování porážecích linek a asanačních ústavů.
Samotná vakcinace problém nevyřeší, virus by zde cirkuloval dál a způsoboval zdravotní problémy u zvířat. Zároveň by musel být nastaven poměrně robustní systém monitoringu nákazy a musela by být stanovena omezení v přesunech zvířat a produkce.
Jaká mohou přijít v případě zhoršení situace opatření dopadající na chovatele a občany?
Výskyt nákazy na chovatele vždy negativně dopadá. I v minulosti docházelo k omezením v chovech a obcích s výskytem SLAK, protože slintavka a kulhavka vždy způsobuje omezení obchodu a pohybu zboží a lidí. Do jaké míry budou opatření ovlivňovat náš život, záleží, jak rychle se podaří nákazu zlikvidovat v prvních ohniscích. V případě ohniska SLAK je možné i omezit pohyb osob.
Otázka kompenzací chovatelům v případě utrácení v jejich chovu.
Postupuje se dle zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon).
§ 67 NÁHRADA NÁKLADŮ A ZTRÁT VZNIKLÝCH V SOUVISLOSTI S NEBEZPEČNÝMI NÁKAZAMI
(1) Chovateli se poskytne náhrada nákladů a ztrát, které vznikly v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených k tlumení některé z nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu, a k ochraně před jejich šířením, anebo při nálezu původce této nákazy nebo nemoci, a to za podmínky, že tato neprodleně uplatňovaná opatření zahrnují nejméně izolaci zvířat v hospodářství a zákaz jejich přemísťování od doby vzniku podezření z výskytu nákazy a po potvrzení jejího výskytu.
(2) Náhrada podle odstavce 1 zahrnuje náhradu za
a) náklady na utracení nebo porážku nemocných a podezřelých zvířat vnímavých druhů a za neškodné odstranění jejich kadáverů; v odůvodněných případech se poskytne i náhrada za neškodné odstranění jejich produktů,
b) utracené nebo poražené zvíře,
c) očistu, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci hospodářství a jeho zařízení (vybavení),
d) nařízené očkování,
e) dodržování opatření v ochranných pásmech, pásmech dozoru a dalších pásmech s omezením,
f) dodržování opatření ve stanovené pozorovací době před ukončením mimořádných veterinárních opatření a opětovným zástavem zvířat do hospodářství.
Jak se diagnostikuje slintavka a kulhavka?
Klinicky není možné slintavku a kulhavku spolehlivě diagnostikovat. Laboratorní diagnostika se u vzorků s podezřením na SLAK provádí molekulární analýzou s použitím RT-PCR. Metoda je velmi citlivá, umožňuje relativně rychlé stanovení diagnózy. Nákaza musí být vždy potvrzena laboratorně.