Pojem uhlíkové zemědělství označuje způsoby zemědělské produkce, zaměřené na zvyšování obsahu dlouhodobě vázaného uhlíku v půdě. Součástí uhlíkového zemědělství je řízení zásob a toků uhlíku a emisí skleníkových plynů na úrovni zemědělského podniku nebo pozemku za účelem zmírňování změny klimatu. Týká se jak obdělávání půdy, tak i chovu hospodářských zvířat, veškerých zásob uhlíku v půdě, materiálech a vegetaci, a dále zahrnuje emise oxidu uhličitého (CO2), metanu (CH4) a oxidu dusného (N2O).
Uhlíkové zemědělství zahrnuje zejména tyto způsoby hospodaření na půdě:
- Zalesňování respektující ekologické principy (např. ochranu biodiverzity), posílení udržitelného hospodaření v lesích a adaptace lesů na změnu klimatu;
- Agrolesnictví a jiné způsoby kombinující pěstování dřevin s rostlinnou nebo živočišnou produkcí;
- Pěstování krycích plodin, víceletých plodin, šetrné zpracování půdy, zvýšená ochrana krajinných prvků, ochrana půdy snižující erozi a zvyšující obsah půdní organické hmoty v degradované orné půdě, opatření v živočišné výrobě a chovu hospodářských zvířat;
- Cílené zatravnění orné půdy nebo neobdělávaných půd, uvádění půdy do klidu;
- Obnova mokřadů, která sníží oxidaci existujících zásob uhlíku a zvýší potenciál ukládání uhlíku.
Jako prostředek k zavedení uhlíkového zemědělství vydala EK v roce 2021 Technickou příručku „Vytváření a realizace programů uhlíkového zemědělství založených na výsledcích v EU“, která shrnuje výsledky výzkumu ukládání uhlíku v zemědělství a poskytuje návod k zavádění programů uhlíkového zemědělství založených na výsledcích.