Zemědělská půda v České republice zabírá 4,03 milionu hektarů a dělí se o ni až 1,8 milionu vlastníků. Řada z nich se přitom nezajímá o to, jakým způsobem se na ni hospodaří. Žijí totiž desítky kilometrů daleko a k venkovu nemají žádnou vazbu. Ornou půdu, louky, sady, chmelnice nebo vinice pouze pronajímají zemědělským podnikům, kteří pozemek obdělávají a odvádějí vlastníkům takzvané pachtovné.
Zemědělci tedy často vlastní jen část pole, na kterém hospodaří. Další hektary si musí pronajímat od jednoho nebo i více vlastníků, s čímž rostou nejen náklady na podnikání, ale také administrativní povinnosti.
„Půda je pro zemědělce základ a každý dobrý hospodář udělá vše proto, aby ji koupil,“ uvedl místopředseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů Dušan Kresl při příležitosti debaty, kterou v Hradci Králové uspořádal portál EURACTIV.cz ve spolupráci s vydavatelstvím Economia.
Nákup půdy ale není pro zemědělce nic snadného. Její ceny totiž raketově rostou, mimo jiné kvůli investorům a překupníkům.
„Vlastnická struktura nám dělá vrásky. Na venkově začali řádit překupníci s půdou. Skupují pozemky a následně je pronajímají nebo prodávají za mnohem vyšší cenu,“ vysvětlil dále Kresl.
„Je to permanentní masáž. Vlastníkům půdy neustále chodí dopisy s nabídkami od různých firem. Začínají na směšných cenách a pak se objevuje nové kolečko dopisů, kdy se cena zvedá,“ popsal svou zkušenost zástupce zemědělských podnikatelů. Vlastníci si přitom mnohdy neuvědomí, že nabízená cena je podhodnocená, a pokud zrovna potřebují peníze, snadno se nechají k prodeji půdy přesvědčit.
Na problém upozornili i další zemědělci z Královéhradeckého kraje, kteří se diskusního setkání účastnili.
„Půdu kupují jak spekulanti, tak i velké investiční společnosti. Je to pro ně dobrý byznys a mi zemědělci na to doplácíme,“ řekl Vladimír Tláskal, který na debatě reprezentoval Asociaci soukromého zemědělství.
Za současnou situací podle něj stojí zejména nevyřešené vlastnické poměry způsobené kolektivizací a následné složité navracení půdy a zemědělských majetků původním vlastníkům či jejich dědicům.
„Banky zaspaly dobu a nepůjčovaly na nákup půdy. Pak začaly pozemkové úpravy, kdy zase zaspal stát. Šlo to velmi těžko a pomalu, stát svou půdu předtím rozprodal a nebylo z čeho dělat meze a cesty a další směny a společná zařízení,“ dodal Tláskal.
Dotace jako zaklínadlo
Na ceny půdy však podle jeho názoru mají vliv i zemědělské dotace. Samotné slovo „dotace“ totiž podle Tláskala působí na mnohé jako zaklínadlo. „Měli bychom to ale vnímat tak, že stát nebo Evropská unie mají nějakou objednávku, a pokud hospodařím tak, jak oni chtějí, dostanu za to odměnu,“ uvedl soukromý zemědělec ze Slavětína nad Metují.
Prodej půdy již stát navrhoval řešit zavedením předkupního práva. Vlastníci by tak v případě prodeje půdy museli své pozemky nabídnout nejdříve státu nebo zemědělci, kteří na něm hospodaří. Zákon ale nakonec neprošel.
Nyní se na místo něj hovoří o takzvané informační povinnosti, která by vlastníkovi nařizovala, aby s myšlenkou prodeje nejdříve seznámil dotyčného zemědělce a až po uplynutí dané lhůty ostatní potenciální zájemce.
Návrh je sice zatím v plenkách, ale už nyní se proti němu staví kritici. Patří mezi ně i Asociace soukromého zemědělství, podle které by změna zákona zásadně omezila práva vlastníků půdy. Podobný názor má i Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů.
Další skupina zemědělců, zejména zástupci větších podniků, však tvrdí opak. Úprava stávajících pravidel je podle nich skutečně nutná.
„Ti, kdo na půdě hospodaří, by měli mít informaci o tom, že vlastník chce půdu prodat. Nemusí to být předkupní právo, ale něco bychom v právním řádu mít měli, jinak nám proteče půda mezi prsty,“ prohlásil ředitel zemědělské společnosti Zdobnice a.s. Josef Dušek.
Zatímco nákup půdy je velkým problémem i pro zkušené agrárníky, pro mladé začínající zemědělce je taková investice téměř nereálná, neboť investičním společnostem nemohou konkurovat. Statistiky přitom naznačují, že pracovníci v zemědělství stárnou a sektor potřebuje novou krev.
Generační obměně v zemědělství má pomoci zvláštní podpora z evropských fondů pro mladé zemědělce. Podle agrárníků ale dotace není dostatečně vysoká na pokrytí prvotních investic. „Bez vstupního kapitálu je nereálné začít hospodařit,“ shrnul Dušek.
Dotace podle něj sotva stačí i zavedeným podnikům.
„Potřebujeme zaplatit lidi, potřebujeme investovat do strojů a nových technologií. Pokud víte, že dostanete dotaci a nepřijdete o ni, tak jste v černých číslech. Pokud bychom tu úhradu nákladů – neboli dotaci – nedostali, tak jsme rázem v červených číslech,“ vysvětlil agrárník.
Náročné je podle něj i hledání nových zaměstnanců do zemědělských podniků. Venkovu totiž zemědělci chybí a lidé, kteří zde žijí, pracují zejména ve městech.
„V naší obci, v Českém Meziříčí, například dnes není jediný sedlák, jediný soukromý zemědělec,“ stěžoval si starosta obce Milan Žďárek. „Buďto skončili, protože to neuměli, anebo neměli následovatele,“ dodal Ždárek, který se dříve zemědělství intenzivně věnoval.
Nezájem lidí o život na venkově a o zemědělství byl dalším problémem, na který účastníci debaty upozornili. Shodli se přitom, že motivovat mladé lidi k návratu na venkov je těžkým úkolem. Obcím totiž v současné době chybí nejen dobré dopravní spojení do měst, ale také obchody či školy. Českému venkovu tak hrozí v budoucnu úpadek, podobně jako celému zemědělskému sektoru, pokud se do něj nezačnou více angažovat mladší generace.
Článek původně vyšel v Královéhradeckém deníku v rámci projektu Proměny českého zemědělství, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.