26.02.2018, Kamil Malát |
Přednosti a nedostatky obou způsobů
Příznivci celoročního venkovního odchovu jako hlavní argument zmiňují, vedle prokazatelně nižších nákladů, prospěšnost pobytu na čerstvém vzduchu pro organizmus zvířat, který se pozitivně projevuje v lepší odolnosti a nižším výskytu onemocnění (zejména průjmových a respiratorních). Při celoročním pobytu venku jsou zvířata otužilejší, vytvoří si dostatečné tukové krytí, husté osrstění a zimou netrpí. Rovněž paznehtní rohovina venkovně odchovávaných zvířat je zpravidla kvalitnější a nevyžaduje pak takovou péči. Celoroční chov na pastvině taktéž lépe respektuje přirozené potřeby a požadavky skotu, a pokud jsou vytvořeny dobré životní podmínky, včetně zajištění dostatečného a kvalitního příkrmu, je více v souladu s potřebami zvířat. Negativem tohoto způsobu je pak ztížená manipulace se zvířaty, při tuhých mrazech problémy se zamrzáním napájecí vody a naopak při dlouhodobějších teplotách nad nulou rozbahněné a poničené pastviny. Nízké teploty skotu nevadí, ale zvýšená vlhkost a dlouhodobý pobyt v nevhodných podmínkách mívá pro čerstvě narozená telata často fatální důsledky.
Naproti tomu zastánci odchovu ve stáji poukazují zejména na lepší kontrolu porodů včetně dohledu nad zdravotním stavem matek a telat před a po porodním období. Vedle možnosti asistence během porodů jsou dalšími přednostmi odchovu v zimovišti snazší označování narozených telat, jednodušší aplikace léčiv a samozřejmě také lepší obslužnost při krmení. V chovech krav bez tržní produkce mléka, kde je narozené a odchované tele jediným produktem chovu, je potřeba chovatelů mít telení pod kontrolou naprosto pochopitelná a logická. Pokud je reálná šance získat na výstavbu zimoviště i nějaké dotační prostředky (např. z Programu rozvoje venkova), může to být významný stimul, který rozhodnutí o případné výstavbě či rekonstrukce zimoviště může urychlit.
A co na to zákon?
Chovatelé praktikující celoroční odchov venku, se často setkávají s kritikou laické veřejnosti upozorňující na údajné týrání skotu, který je nucen v mrazivých dnech pobývat venku. Tato kritika sice často vychází z hluboké neznalosti problematiky, neznamená však, že by chovatelé neměli věnovat pozornost tomu, v jakých podmínkách svá zvířata chovají.
Zákonná povinnost, která by ukládala chovat skot během zimních měsíců ve stájích (zimovištích) sice neexistuje, nicméně podle §12a odst. 4 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání má chovatel povinnost zvířatům, která nejsou chována v budovách, zajistit přiměřenou ochranu před nepříznivými povětrnostními podmínkami, predátory a riziky ohrožujícími jejich zdraví. Tímto ustanovením není pochopitelně myšlena přímo nutnost mít pro zvířata stáj; plně postačí zbudování jednoduchého přístřešku či vytvoření přírodního závětří, kam se mohou zvířata při nepřízni počasí schovat. A nejenom před zimou, ale v parném létě také před sluncem.
Využití starších objektů
Ekonomická náročnost výstavby novostavby zimoviště je pro mnoho chovatelů hlavní překážkou v jeho realizaci, neboť ustájení základního stáda se řeší vždy s ohledem na minimalizaci nákladů. Pro toho, kdo primárně řeší nedostatek financí, může být alternativou využití starších stodol, kůlen a přístřešků či rekonstrukce staveb dříve využívaných pro chov dojnic. Pokud jsou v zachovalém stavu, zejména obvodové zdi a hlavně pak střešní konstrukce, je možné tyto objekty po určitých úpravách využívat i pro zimní chov masného skotu. Vhodné jsou zejména objekty, které mají kolem dostatečný prostor a ideálně mají přímou návaznost na pastevní areál, aby odpadla pracovně poměrně náročná doprava zvířat do pastevního areálu a zpět po ukončení pastevního období.